A. van Gennep: Legendes populaires et Chansons de Geste en Savoie. (Zvl. ot. z Revue des Idées. 15. XL 1910. Str. 42.)

V šesti článcích probírá tu známý pracovník etnografický a redaktor Revue d'Ethnographie et de Sociologie některé pověsti savojské (hl. týkající se dép. Savoíe, jen částečně sousedních dép. Haute-Savoie a i Hautes-Alpes) a všude snaží se určiti jejich původ.

Tak místní vzpomínky historické, jež pověst připíná pojmenováním nebo i jinak ke vpádům saracénským, jindy zase přičítá jakoby obyvatelstvu, usedlému obyvatelstvu mahomedánskému, čehož není dokladů dějinných, mají vlastně původ knižní; jsou přičteny všechny Saracénům, ač vpády do alpských údolí konali i Normané a Madaři, neboť jen q Saracénech mluvívají staré chansons de geste, které tu měly dobré pole, a poněvadž tak nekritičtí historikové a kronikáři opísovači přibarvujíce podání do lidu zanesli.

Legenda o Béroldovi (či Béralovi) de Saxe, hrdinovi, který ode-šed z domova do služeb krále burgundského, tu lstí dobyl hradu Mon-verran (u Culoz) na nepřátelích, Saracénech, a vrátil jej pravému vlastníku, p. de Seyssel, jímž pak slavnostně pohostinu přijat, má základ v Kronice stol. XV., kde ozdobně vyprávěna, neboť ji odtud daleko pečlivěji a s jasnějšími údaji vypravuje kronikář stol. XVII., který už lupiče horské zve Saracény. Není rovněž bez významu, že záhy o Béroldovi se vypravuje, že konec života odešel dožiti do opatství Saint Victor de Marseille a že byl pohřben v Aliscamp dArles; toť jsou místa známá z literatury hagiografické a význačná v dějinách chanson de geste. Autor tím podepírá nejnovější thesí Bédierovu (Legendes épíques. 1908 a 1909. Paris, Champion) o účastenství klášterů v tvorbě epické, pomocí jíž upozorňovali poutníky na své kostely památné nějakými ostatky také cestou světskou nebo své hospice atp. Tak tato Geste Maurienne (Mauríenne je údolí při řece Are, přítoku Isěre, která přes Grenoble teče do Rhônu, údolí to, kudy šla stará cesta z Francie, z Lyona, nebo Ženevy do Italie, do Susy a Turína) jak jí autor chce zváti, vlivem kronikárskych romanopisců stol, XIX. pak vnikla do lidu a tak v tradici zanechala nové stopy (Tour de Bérold),

Právě к cestě zmíněné, cestě to, kudy dnes jde dráha přes Modane do Piemontska, cestě, která kdysi spojovala tří cesty z Francie do Italie, a právě k uzlu je spojujícímu Lémenc, váže se kronikárska etymologie slova od Lemanus (syn Parisův) a s ní spojená pověst, jež přešla do lidu, a má základ v kronice stol, XVII., o Tour dé Bouc, což je vlastně původně ohlas antiky, dále pověstí o Bériovi, zakladateli Chambéry, a Mélianoví, původci města Mont-mélian, a konečně o sv. Thekle či sv. Tygre, o sv. Marinovi atp., všechny váží se к této cestě, totiž k jednotlivým význačným jejím místům, kde stojí kostel nebo klášter.

Rovněž tak i známý motiv boje Artušova s obludou sem lokalí-sován; Artuš bojuje s obludnou kočkou, což se připíná к okolí Col du Chat dříve Pas de Chevelu a hoře Mont du Chat, Sem к Mauríenne, kde sí Roland nejprve připíal Durendal, vztahuje se i vězení Karlovo, když' táhl do Italie; už stol. XII. připsalo toto vězení Saracénům, ač ovšem ti sem přišli prvně r. 900, kdežto událost může se vztahovati jen na cestu císařovu do Susy r. 773. A toto údolí má několik