dívá. Podle kritiky poznatí jest odborníka, znalce i strannického po-suzovatele.

P. Blaua nemožno považovati za odborníka a znalce techniky, jelikož všecky důležité otázky sám odborně nezkoumá, než ponecháva jich rozřešení budoucím badatelům, kteří podle jeho názorů teprve rozhodnou, — bude-lí to možné, — komu přičísti zásluhu vynalezení pletení, jaké byly počátky a rozvoj pletení atd.

Znalost pouhého krajkářství a krajek není však dostatečnou kvalifikací pro odbornou znalost techniky, tak jako praktická znalost pletení, nečiní ještě pletařku umělkyní. Kdo však chce studo-vati krajku v zájmu vědeckém, technickém i historickém, ten nesmí vylučovati prameny dějepisné, kulturní a národopisné ze svých studií, než bedlivě si všímatí má i kreseb i maleb, neboť vždycky v těch črtách a barevných plochách utajuje se skutečný duchový vývoj oněch minulých dob, ony odkrývají nám práce a zaměstnání dávno zesnulých předků. Proto odmítám výtku „lehkovážnosti" při zodpovídání mnohých otázek, které dosud byly zakryty mlhavým pláštěm minulostí, umlčené a zatajené hned v počátcích vlivem obchodníků, kteří podřídili kulturní význam obchodní spekulaci. Jestliže jsme přibraly i tyto otázky za předmět svých studií a do programu naší vědecké práce, a výsledky svého badání v díle uložily, učinily jsme to na základě zíjštěných pramenů historických a kulturních a na základě našich četných, věrohodných a pozoruhodných zpráv, objevů a důkazů, jež jsme shledaly v samých výrobcích, v technice, ve způsobu provedení, ve způsobu práce, v názvech a tradicích, majíce za svou povinnost uveřejniti, co v oboru pletení vůbec a v oboru pletení našeho zvláště pozoruhodného jest, jaký se jeví rozdíl mezi slovanským pletením, pletarstvím a výrobky u porovnání s paličkováním, krajkářstvím a krajkami západoevropskými. Chtěly jsme zvěděti a vysvětliti si, proč se tak úzkostlivě zatajil původ techniky pletení, když tato práce se objevila v době nové, tedy v době, kdy nebylo neprozíravých dějepisců, kdy musily býti ještě čerstvé stopy, které jistě vedly к původci techniky a objasnily, jaké byly začátky a co bylo původem pletení. Není myslítelno, že by Italové anebo Belgičané či Nizozemčané nevěnovali tak důležité věci pozornosti, že by nechali ujiti si té příležitosti neoznámiti, nezvěčniti původce nebo původkyní tak nesmírně důležité práce v ohledu kulturním i uměleckém, a ohledně práce neosvětliti začátky její. Tím spíše musíme se podivíti, když povážíme, že o starší krajce šité máme zevrubnějších zpráv nežli o mladší krajce pletené.

Proto nezasluhujeme výtky lehkovážností, když na základě těchto zpráv a na základě našeho svérázného pletení, na základě krojových výzdob a na základě tradic rodových připisujeme vynález techniky Slovanům, od nichž se Italové naučili tomuto umění, ale je podle svého i všeobecného uměleckého vkusu a podle potřeb obchodních přeměnili, hlavně použitím kresby vzorové a připichováním špendlíků i uprostřed vzoru; tedy po celé šířce krajky. K tomu nás přivádá i ta okolnost, že ačkoliv šitá krajka je mnohem starší, a před objevením krajky pletené, byla oblíbena a známá pánům i všeobecnému lidu, přece u Slovanů, kromě jižních kmenů, nebylo jí ke kroji používáno v tom rozsahu, jako krajka podušková, ačkoliv Slovanky uměly, jak výšivky na-