svědčují, dobře jehlou vládnouti, a v prolamované práci „v hrachůvkách" „na vejřez", v „krásnošitíe" dokonalosti veliké nabyly.

Že Italům nebyl lhostejný původ umělecké práce, můžeme po-znati ze snahy Italů přičísti vynalezení krajky šité sobě, ačkoliv jest. zjištěno, že krajku šitou vynalezli Řekové, kteří ji do Italie ve 12. stol. přinesli. Jestli tedy nemohou o původu techniky pletení ničeho zjistití a historicky odůvodniti, pak zajisté měli k tomu sobeckou příčinu, která je přiměla o skutečných původcích pomlčeti, technikou se obe-známiti a na základě pak znalosti hotoviti výrobky dosud v západní Evropě neznámé, za účelem obchodním. Je též zajímavo sledovati předmluvu v knize Flosheverově, o níž řeč v našem díle, kde se praví mimo jiné, že „když Benátčané v r. 1531 první krajky přinesli do Švýcar, pak se pletení šňůr (krajek) rozšířilo dál do německých krajů;" o slovanských se tu nezmiňuje.

Sledujeme-li prvopočátky krajky západoevropské, vidíme, že od svého prvního vstupu na podium západoevropského jeviště slavila triumfy, jsouc skvělou sokyní starší sestře — krajce šité. Kdežto krajka západoevropská rychle setřásla se sebe pouta prvopočátků, a spojeným úsilím umělců kreslířů a umělkyň pracovníc na nej vyšší vrchol umění vybudována byla, tkanice a pletenice, čipky a mrežky zůstaly i nadále věrny svému původci i své původnosti.

Leč i pokud se týká provedení krajek, zříme v těchto dvou druzích krajkových nápadný rozdíl, o kterém p. Blau však ve své kritice se nezmínil. Jako znalec krajkářství měl se o tom odborně prosloviti, neboť není bez zajímavosti a bez důležitosti sledovati slovanské pletařky v jejich činnosti. Pozorujeme-lí svérázné provedení slovanských pletařek, jak ony na svých babách neb poduškách pletou bez kresby a z paměti, připichujíce jen kraje svých čipek, tkanie a mrežek, a porovná-me-li s tímto provedení krajek západoevropských krajkářek, které mají na polštářcích kresbu, podvinek a za každým křížením připichují špendlíky, zdaž budeme na rozpacích, komu přisouditi větší umě-lost, a ke kterému způsobu přičísti původnost?

Zdaliž tedy neprávem roztřiďuji krajku: na slovanskou, jako původ a na západoevropskou, jako rozvoj ?

Co původnost práce, původnost výrobků a původnost techniky vyžaduje, to všechno máme v nej krásnějším přehledu, v nej lepším provedení v našich tkanicích a pletenících; jako každá práce má své začátky, tak podobně i slovanské pletení na podušce podává nám možnost sledovati jeho techniku к začátkům jeho prvotního vývoje. P. Blau nepovažuje tkani za předchůdce pletení na podušce, popírá jakýkoli vliv této techniky na paličkování; pohlíží na původ zamlženým zrakem předpokladů, jež čerpány byly z krajek západoevropských a nechce proniknouti z mlhavých dějin historie západoevropského krajkářství do jasného světla slovanského pletarství. To však je věcí každého jednotlivce. Co vytýkám panu kritikovi, jest jeho zúmyslné překrucování a přesunutí slov na nepatřičná místa, následkem čehož povstávají jakési nesrovnalosti, z nichž vysvítá nedostatečnost a slabost důvodů. Ta jeho poznámka o stávku, jehož existenci spojuje s našimi vývody o vzniku pletení z tkaní, jest kriticky tak nemístná a tak povrchní, současně překroucená, že jasně illustruie strannický směr jeho kritiky. Směšný byl by důvod od krajkářského stávku vyvozovati vznik tech-