str. 28
niky pletení z tkaní. Naše náhledy v tom směru nepoutají se k takovým malichernostem, ale jsou odvozeny přímo z techniky.
Jelikož na světě má všecko svůj základ, tak i pletení musilo míti předchůdce. Pletivo i tkanivo zajisté povstaly přímým vlivem přírody, kde spletené rostliny a traviny i jemná pavučina jsou dokonalými vzory pro techniku pletení a tkaní. A ráz těchto prvků práce až do dnes pozorujeme; též v oněch technikách, jimž byly základem, nacházíme nepopiratelný znak jejich rázovitostí, jímž se liší od prací jiného způsobu. Jedním druhem práce, jež povstaly přímým vlivem techniky tkáčske, jest tkaní na prkénku, a tkaní na jakémsi kozlíku, zvané „brzdo", kde Bulharky śi tkají nádherné své pásy a vyšíváním okrašlují. Druhou význačnou prací jest pletení na krosienkach neb v rámu, I toto, osnovou v rámu nataženou, nezapře příbuznost s tkaním, ale provedením čítá se ku pletivu. Tak rovněž jest to i s pletením na podušce; avšak příbuznost pletení s tkaním na stavu jest očividnější a zřejmější nežli příbuznost tkaní s pletením na krosienkach, kterážto práce je z nejstarších prací pletených. Pletení poduškové na rozdíl od pletení na krosienkach stopuje techniku tkáčskou zřejměji i v provedení, ale ovšem způsobem pletením-. Tedy je v technice pletení soustředěno — i tkaní i pletení. Důkazem jsou „pletenice" a „tkanice", výrobky to poduškové, jež vším právem, na základě provedení považujeme za prvky pletení. V nich spatřujeme všecko, co se vyžaduje na výrobcích původních, prvních.
Pravidelné střídání párů: osnovy s outkem, čímž povstává plátno, jest tak lehounké, že děti v mateřské školce podobnou prací se zaměstnávají, proplétajíce pomocí jehlic rozmanité vzory; jednoduchost ornamentu, jejž tu zastupuje barevná nit, nečiní pletařce žádných obtíží, neboť není jí třeba podvinku, ani kresby, ani špendlíků; jí stačí toliko kraje tkanie a pletenic připevniti к podušce. Střed pletenic a tkanie se nepřípichovaly, neboť v těch dobách, kdy technika pletení vznikla, nebylo špendlíků, ale používalo se trnů к připevňování okrajů. 1 trny jsou důkazem původností tkanie a pletenic, a původností práce. Stopujeme-li tyto výrobky s hlediska odborného, vidíme, že lépe, dokonaleji a důmyslněji nemohla technika pletení býti za daných okolností rozřešena. Způsob práce, jejž spatřujeme na pletenicích a tkani-cích, jest nejlepší pří začátcích vyučování pletení. Sama Richterová, učitelka na vídeňské škole krajkářské, ve svém díle krajkářském „Die Spitze" von „Jamnig — Richter", uznává tento způsob za nejlepší, neboť podává tu návod podobný, ale ovšem dle způsobu svého upravený.
Porovnáme-lí tkanice s tkalouny, jež byly na tkacím prkénku zhotoveny, nevidíme v nich skoro žádný rozdíl. Tkalouny, jsouce tkané, jsou mnohem hustší nežli tkanice, jinak jsou barevnými vlákny tak propleteny, jako výrobky poduškové. Když jsme viděly tuto nápadnou podobnost mezí výrobky poduškovými a tkacími, napadlo nás, zdali není také jakási souvislost, spojitost i mezi mechanismem. Věděly jsme, že nějaký předmět musil existovati, který dal podnět к úpravě nového zařízení mechanického a že ten předmět musil býti tak konstruován, že z jeho součástek dalo se dobře sestavítí zařízení pro pletení na podušce. Ze zkušenosti známe, že se na základě starých konstrukcí upravují nové neb zlepšené, buď odnětím, buď přidáním jistých součástek,