neb výměnou anebo částečným pozměněním. Majíce na mysli zjištěni původu pletení, pátraly jsme po takovém přístroji, který by se hodil svým zařízením i na něm provedenou technikou к mechanismu a technice pletení. Tu v době národopisného ruchu výstavního usnadněno nám bylo pátrání naše v míře netušené.

Nalezly jsme tkací prkénka, na nichž se tkaly „tkalouny" a pří tom jsme se dopátraly, že tkací prkénka patřila к těm předmětům starodávným a tradičným, na nichž si zhotovovali naši předkové „tkalou-ny" pro svou potřebu. Kromě toho četly jsme v Olomouckém musejním časopise r. 1900 zajímavou zprávu, týkající se tkáčích prkének. Pí. K, Bufková-Wanklová píše v zmíněném časopisu pod názvem „Po stopách Slovanů na Rujáně", že v zemi, urvané Slovanům, nalezla stopy bývalé samorostlé kultury slovanské. V ornamentech na vyšívaných starých náprsenkách i na vyřezávaných tkáčích prkéncích (Webekäme), pocházejících z předešlého a ze začátku tohoto století, odkryla nápadnou podobnost se slovanským ornamentem. Tkací prkénka kromě svého určení zastupovala tu také tichého posla lásky.

Poznavše tkací prkénko, seznaly jsme, že není vhodnějšího vzoru nad tento к úpravě mechanického zařízení pro poduškovou práci. V tomto přesvědčení utvrzovalo nás pojmenování „tkanice" výrobku, totožného s názvem i provedením technickým na prkénkách tkáčích, které pojmenování bez příčiny vymyšleno nebylo. Při studiích národopisných nabyly jsme přesvědčení, že na tkací prkénka jest hleděti se stanoviska národopisného i kulturního. V ohledu národopisném bylo toto tkaní tradicíonelním zaměstnáním Slovanů, v ohledu kulturním nesla práce tato známky důvtipu jak po stránce praktické tak i po stránce ozdobové.

P. Blau ohledně tkáčích prkének, jež zaměňuje stávkem, nedobře cituje naše pojednání; My jsme neoznačily v díle tkací prkénka jako výhradní vlastnictví Slovanů, ale jako předmět, po stránce národopisné velmi zajímavý a pro nás důležitý.

Nevím, pokud p. Blau rozeznává stávek od tkáčích prkének. Zdá se mi, že oba předměty považuje za jednu a tutéž věc. Pak ovšem nevím také, jak si představuje „stávek" a jak „tkací prkénka", která nejsou žádným stávkem. Ani mi nepřišly do rukou ony spisy, na které ve své kritice p. Blau poukazuje. Tudíž nemohu posoudíti, zdali naše tkací prkénka s bavorskými stávky na stułry jsou jednoho a téhož druhu. Pochybuji však o totožnosti jejich; neboť na tkáčích prkéncích se žádné stuhy netkaly, toliko tkalouny. Z mladších let je mi známo, že tkalounkářství kvetlo na Domažlicku a také z oněch krajin Chodska mnoho chodilo prodavačů a tkalounkářů po světě svoje výrobky prodávat. Ti však nehotovili svo;e tkalouny na tkáčích prkéncích, které nebyly vhodné pro velkovýrobu, ale tkali je zajisté na stávcích s brdem. Není pochybnosti, že tkalounkářský průmysl tento vyvinul se na základě znalosti tkaní na prkéncích.

Jestliže p. Blau podotýká v kritice „o stávku": „že v Bavorsku rovněž do nedávna existovaly stávky, na nichž se hotovily stuhy a přece к vůli nim prý žádný Bavor ani Šváb nebudou si přívlastňovati sporný vynález," poznamenávám tomu, že v historii krajky nalézají se určitá data, jež věrohodně objasňují, kdy a odkud přišla znalost pletení do krajů německých, kdežto v téže historií nenalézáme žádných zpráv,