kdy, odkud a kým technika pletení к Slovanům byla přinesena a tu zavedena. U Slovanů se nám pletení představuje jako práce, patřící к životním, národním a kulturním potřebám lidovým, ale v Německu, jakož i v jiných zemích západních, jako hlavní pramen výdělku; tudíž při nejlepší vůli ani Bavor ani Šváb nemohou si přivlastniti vynález pletení, třeba by i u nich existoval „stávek na stuhy". Ostatně p. Blau dobře ví, že nikoliv „stávkům", ale důmyslné a vtipné hlavě, jest nám vděčíti za vynalezení techniky pletení. Proto není tu na místě posměšný ton kritiky, ale poctivá snaha zajímavý předmět tkací prkénka, nikoliv stávek, podrobiti bedlivému studiu.

Chceme-li správně posouditi techniku pletení, nesmíme pohlížeti toliko na ornament krajkový a na druhy krajkové, jež se rozpadávají v různé odrůdy technické, ale především jest potřebno bedlivě si vší-mati způsobu provedení výrobků. Neboť jednotlivé ty druhy nepodávají žádoucí vysvětlení stran původu, jelikož jsou hotoveny na rozličných místech stejným způsobem v různých krajinách a v různých zemích jedním a týmž ornamentem, jenž podléhal modě a mnohdy konkurenčním snahám té či oné země. Na př. belgická krajka nepracovala se jenom v Belgií, kde vynalezena byla, ale í v Čechách, ve Francii, v Italii a j- Tak to bylo i u krajek jiných, jako: valencienneských, italských, španělských a j. Ornament krajek západoevropských rozšiřoval se pomocí kreseb a podvinku, které byly na prodej u obchodníků a kreslířů. Při tomto způsobu rozšiřování krajkových vzorů nebylo možno zachovatí původní práce, ani původní provedení techniky. Jak je tedy možné z krajek západoevropských, které mimo podvinek a kresbu vyžadují také špendlíky, jimiž se každé jednotlivé křížení párů připevňuje, řešíti původnost výrobků? Jak je možno ze způsobu tohoto provedení proniknouti v samé začátky práce a z toho vyvodití vznik techniky? Toť zhola nemožno! Kdyby věhlasní badatelé i kulturní historikové sebe více studovali v krajkách západoevropských, od jejich vzniku nebo objevu na evropském kolbišti ženské práce krajkářské, neobjeví a nerozřeši techniku pletení v její původnosti, jestli současně neprozkoumají i pletarství slovanské a svérázný způsob provedení slovanských výrobků.

Ale p. Blau popírá vynález pletení Slovankám, svéráznost provedení a rázovitost ornamentu slovanského a přes to přece nepoukáže, jako znalec krajek a krajkářství, na určité případy, kde se na západě evropském pracuje podobné jako u Slovanů na podušce bez kresby, z pamětí a bez špendlíků, jako pomocných prostředků к upevňování jednotlivých křížení? (Jedině ve Švédsku pletly staré krajkářky a snad dosud, bez kresby své rázovité krajky, které se naučily od sv. Brigity ve 14. stol. Mnohé z nich jsou podobny slovenským a těm, které nacházíme u Floshevera.) Kde lze se dopátrati v historii krajky západoevropské, jakými bodlínamí připichovaly si prvotní pracovnice svoje výrobky, dokud vynalezeny nebyly špendlíky? Kde a v které zemi západoevropské se pracovaly krajky druhu pletenic, tkanie, čipek, mré-žek, bez skolkov (bez podvinku), číslenoje (na základě počítání bez podvinku)? Kde se nalézají stopy prvotní práce, prvotních výrobků, které by tak nápadnou spojitost technického provedení s pojmenováním výrobků ukazovaly, jako lze spatřiti u slovanských krajek? Může p. Blau s hlediska západoevropské krajky tyto otázky zodpověděti?