Nemůže, Jednak by to nepochybně již ve své kritice učinil, jednak to nelze bez ujmy na pravdivostí historie učiniti. Neboť krajka 400letým vývojem ve směru uměleckém i ve směru obchodním úplně pozbyla původního vzhledu i provedení. Jinak jest to u našich výrobků lidových. Ačkoliv p. Blau přiznat nechce, přece všecky tyto otázky lze s hlediska slovanského pletarství věrohodně a zajímavě zodpovědíti: Svéráznost provedení čípek možno spatřiti v pletení bez kresby, bez podvinku, z pouhé paměti a bez špendlíků. Tento způsob neexistoval pouze u jednotlivé pletařky aneb u jednoho kmene, ale všady tam, kde rodové tradice a zádruhy byly mocnou vzpruhou a záštitou slovanské rázovi-íosti. Zvláštní způsob práce podmiňoval také zvláštní způsob výrobků, jejichž původní ornament se vyvíjel v plném smyslu na základě techniky práce, a v druhé řadě na základě umelostí a důvtipu pletarčíně. Tam, kde postrádaly kresby vzoru, tam se také ornament vyvíjel samostatněji a přirozeněji, jelikož se pletařka nedělila s jinou osobou o provedení práce, nýbrž sama si vymýšlela vzory, sama dle své umelosti na své babě si je dle pamětí zhotovovala. Dle toho také vyhlížely její výrobky, které vším právem možno považovati za rázovité oproti výrobkům na základě cizí kresby provedeným- Tímto způsobem slovanské pletařky si starodávné tkanice, čipky i mrežky zhotovovaly. Leč i ony pletařky, které vlivem mody a vlivem nových proudů původní krajky lidové přestaly pracovati a novým způsobům a druhům se přiučily na základě kresby a podvinku, po způsobu prvotnam, zobecnělém, a tradí-cíonalním, samy sí i vzory vymýšlely, samy na svém podvinku nakreslily i upravily a dle toho vzory prováděly. Ano, krajky způsobu flan-derského, zvané v Čechách vláčkové neb proutkové, hotovily naše pletařky na podvinku pouze vypíchaném po způsobu sítě kosočtvercové bez kresby, úplně z paměti.

Svérázný způsob práce našich krajkářek svědčí o velikém jich důvtipu a o obdivuhodné umelosti, která jasně dokazuje, zdali jsme si vymyslily bájku na oklamání důvěřivého čtenáře a zdali jsme lehkovážně a nesmyslně hájily svéráznost a původnost slovanského ornamentu v prvotních tkanicích a pletenících, kde můžeme stopovati vznik i postup vývoje od počátku až к dalšímu pokrokovému vývoji v krajkách a druzích, které jsou sice vštípením cizí umelosti, nicméně v kresbách ornamentu vyznačují se samorostlým pojetím.

Ostatně rázovitost slovanských výrobků v kraikach ruských poznal badtel a spisovatel díla „La Dentelle" J. Sequín a B. Pallíser v „History of lace", jejíchž výroky jsme uvedly v díle srozumitelně, takže p. Blau, nevěří-lí nám, může se přesvědčíti v citovaných spisech.

S rázovítostí naších krajek těsně souvisí i příbuznost vzoru, příbuznost kresby ornamentu. Příbuznost ornamentu je viditelná i ve vyšívání i v kroji. Očividná jest na př. dle T. Novákové příbuznost kroje chodského s litomyšlským a význačná podobnost obého s krojem hanáckým. Příbuznost blatské roušky s moravskou tkánkou — chodský koláč, se slováckým čepcem „plackou" — valašské vyšívání s litomyšlským vyšíváním krojovým.jest překvapující. Podobně se to má i s lidovými krajkami, jak v díle poukázáno a i zobrazeno. A nač zvláště je třeba upozornítí, jako na nejlepší a věrohodný důkaz příbuzností a to hned z dob vzniku techniky, jest: stejná práce, stejný ornament, stejné provedení slovenských prešpurských, rusínskych a ruských tka-