pan kritik věděl, že nebylo třeba slovanským hospodyním v starších letech obeznamovat se s pletením —• podle něho „tak těžkým" pro ně — ačkoliv na jiné stránce, když pojednává o požehnané činnosti B. Uttmannové, píše, jak vděčí Rudohořané za to, že předky jejich naučila „lehkému" zaměstnání — když naše ženy naučily se tomuto umění hned, jako děti od svých matek hravě a lehce.

Pak ovšem nebylo by panu Blauovi ani hádankou, když všecky naše dívky a ženy pletly, kam přišly jejich výrobky a jak je to možné, aby takové „zlaté časy" panovaly v době těžké roboty, kdy byl lid stižen i krutým nevolnictvím.

Čtu-li kritiku p. Blaua, pochybuji, že dobře porozuměl našemu dílu. Jinak by nemohl mnohou věc odsuzovati a posměšně se o ní vyjadřovat!. Hádankou jsou p. Blauovi na př. výrobní poměry slovanské, ale hlavně české; posuzuje naše pletarstvo z téhož stanoviska jako kraj-kářství jiných národů. V tom chybuje, jelikož bez zřetele na naše důvody, spočívající na tradicích rodových, zaměňuje tu z n a 1 o s 11 e с h-n i k y s výrobou průmyslovou. Průmyslová výroba ve smyslu čistě obchodním, jak si ji p. Blau představuje, ani v Čechách neexistovala. Znaiost pletení v oněch několika krajích, o nichž řeč v díle, kde do nedávna anebo dosud krajky na babě se hotoví, jest jen pranepatrným zbytkem oné domácí výroby, která za starých dob byla všeobecná. Neboť Slovan, dle mnohých znalců národopisu, co potřeboval, vše si sám zhotovil. Není tedy nic divného, jestli jsme v díle tvrdily, že na Hané dříve znaly dívky i ženy plésti krajky, nyní že si je kupují v městech. Praví Havelková a R. Koutníková, že na Hané ještě před 80 lety kromě jiného veškeré krajky si doma pletly a teprve později si je jinde kupovaly. (Brož. Nár. výst.)

I v Čechách v 40tých letech min. století pokleslo lidové umění, tak že na Blatsku, na př. „dobrou krajku ruční" zastupovaly u výšivek zuby ze širtínku, na Chodsku, dle B. Němcové v letech 40tých odkládaly dívky a ženy „vínky", „pás dívčí" a „koláč". Pomalu tedy mizel lidový kroj nejen tady, ale všady v celých Čechách; kde zůstal přece v některých částech svých, tam pak se jistě omezovala znalost tradi-cionalních prací, jež s krojem vítězily a s krojem vymizely. Pouka-zuje-li p. Blau ve své kritice na zdánlivou naši nesrovnalost v příčině našeho mínění, že kde byl kroj, tam byla též znalost pletení všeobecná a naopak — poukazuje-li mi tu na Chodky, jež kroj nosí a přece prý tu krajky nikdy nepracovaly a nepracují, leda ty, které se před 25 lety naučily od sousedních Němců, odpovídám, že jsme v díle nezamlčely, od kdy a kde se Chodky nynějšímu paličkování naučily, ale z toho nenásleduje, že před 40tým rokem a v dobách minulých tu nesmělo exístovati pletení. Odporují tomu nejen tradice lidové, ale í kroj a výšivky, při nichž jako nezbytná součástka spatřují se krajky, odporují tomu národopisné i lidové obchodní zprávy, které poukazují, odkud si Chodky potřebné krajky kupovaly, vysvětlujíce, že si je opatřovaly nikoliv od sousedních Němců, nýbrž od lidových obchodníků, kteří měli styk s oněmi krajinami, kde se soustředila lidová výroba, když nejen kroj, ale i lidové práce počaly mizeti, odporuje tomu též zpráva váženého rodáka domažlického, který potvrdil, že za svého mládí v Domažlicích (asi v 40 letech) viděl některé' ženy na stávku plésti, odporují tomu konečně názvy „stávek" a „baba" (poduška), jež tu byly kdy-