si zdomácnělé, oproti nynějším tu užívaným názvům „klimprsok" a „klipie".

Podobně to s pletením bylo i ve Slezsku, o jehož existenci v této korunní a slovanské zemi p. Blau pochybuje, podobně jako v Hané, namítaje, kdyby prý tu pletení existovalo, tedy by se tu udrželo až do přítomné doby, když krajky ke kroji potřebovaly- Panu Blauovi nestačí důvody ani tradicionalní ani národopisné; naopak hledí sesla-biti naše věrohodné důvody protiváhou svého úsudku, jejž zakládá na nynějším moderním životě Slovanů, zapomínaje, že se tento s oním minulým, který ještě před 80 a více lety panoval, nedá porovnávati. Že se na Hané pletlo v každé domácnosti, věděly jsme z národopisných zpráv, jest-li ale tu existovala průmyslová výroba krajek, jako v Cechách, na př- ve Strážově, v Dobrovících a jinde, to jsme nemohly v díle potvrditi, protože není o tom zpráv. Rovněž jsme nemohly o Slezsku v této věci ničeho potvrditi, ale co jsme mohly určitě říci a o čem jsme byly přesvědčeny, jest, že Slezanky znaly plésti krajky na podušce, že je také hotovily ke svému kroji a k výšivkám, podobně jako na Moravě, na Slovensku, v Čechách a j. Jsem o tom přesvědčena z důvodů tradicionalních i kulturních; neboť kde byl lidový kroj a výšivky a na nich krajky, tam také v dobách minulých hotovily si dívky i ženy potřebné a nezbytné krajkové výrobky. To potvrzují i znalci tamního a slovanského lidu; a tak to vyžadovaly tradice rodové a požadavek národní. Láska ke krajce lidové u Slezanek jest viditelná i v tom, že nekupovaly si v pozdějších časech, kdy samy již odložily paličky a babu, jiné „tkanice" (tak tu krajky nazývaly po starodávnu), než-li ty, které byly lidovými krajkářkami hotoveny, ačkoliv si mohly v městech slezských vybrati, jaké jím bylo libo. Raději až z dalekého Vamberka si potřebné krajky objednávaly. Zajisté, že z ohledů tradicionalních. I z toho možno soudíti, že na Moravě neexistovala průmyslová výroba krajek, jinak by si Slezanky nekupovaly až v Čechách výrobky potřebné ke svému kroji a k výšivkám.

Ostatně po letech 40. zaniklo pomalu nejen pletení poduškové, ale i jiné tradicionalní práce, jako vyšívání, předení, tkaní, pletení v rámu a j. a přece nikomu nepřipadne na mysl pochybovatí, že kdysi existovaly.

Ke konci své kritiky zmiňuje se p. Blau o řeholnicích, jimž připisuje velikou účast na vzniku technických počátků krajkových. Ne-upírám, že řeholnicím jest nám vděčítí za mnohé krásné a umělecké výrobky, že se se svými vědomostmi sdílely ochotně, s bohatými i chudými, a také jsme v díle poznamenaly, že možno jim přičísti zásluhu o rozšíření západoevropského pletení mezí lidem; leč p. Blau na jedno zapomíná, a to na hlavní věc, která se žádnými teoriemi zamlčeti a z historie krajky vymazati nedá. Zapomíná na nepopiratelný a cenný důkaz původního pletení, jež od počátku až do nynější doby se udrželo u Slovanů — na pletení bez kresby a bez podvinku z paměti, na připichování výrobků poduškových trny a na pletenice á tkanice.

Toto pletení a tyto výrobky jsou základem, z něhož se vyvíjely technicky i ornamentálně všecky druhy krajkové, u Slovanů, pokud se přidrželi tradic, způsobem původním, tedy samostatně, bez zřetele