na kresbu a špendlíky (kromě páskových), na západě evropském pomocí kresby a špendlíků, které usnadňovaly naučení se techniky a umožňovaly rozvoj ve směru uměleckém i obchodním. Výrobky slovanské nehodily se pro obchod, jelikož ke svému zhotovení vyžadují času a vytrvalostí a nesnesou jemnou, pavučínnou nit, která by se při nutném utahování jednotlivých křížení, která se nezapichují, neustále trhala. Že také slovanské tradícionalní výrobky se nepletly к vůlí obchodu, vidíme z toho, že se krajky pro kroj i k výšivkám lidovým pletly jen do pevně určené a stanovené délky, přes kterou míru se dále nepracovalo. Též doba, ve které hotovily se krajky, neodpovídá, že se v minulých časech к účelům obchodním krajky pracovaly. Pletlo se obyčejně v zimě, kdy nebylo práce polní. Proto mohly í robotnice při všech svízelích potřebné výrobky si zhotovovati, jelikož mnohem snadněji si vlastnoručně upletly krajku, nežli idaly za ni peníze, Herých zajisté neměly nazbyt, když kromě krajky musily i jiné potřebné věci si pořizovatí.

Krajky bez kresby a bez špendlíků jsou tuhé, nedají se takřka roz-trhatí a výtečně se hodí к lidovému kroji. Pracovaly se pomalu, protože se čípky musily dobře utahovatí. Na nich je viděti, že pletařky neprodávaly čas, který při prácí ztrávily. Rovněž se pro naše národní poměry nehodí ony předpoklady, jež připisují mnozí, pokud se týká zavedení krajkářského průmyslu, neblahým hospodářským poměrům, chudobě, neúrodností kraje. Vidíme příklad na Blatsku, kde jest také neúrodný kraj, a přece, ačkoliv při každé výšivce a pří kroji musily míti „dobrou krajku ruční", nebylo tu průmyslové výroby. V Dobro-vicích, jakmile kroj mizel a strojová výroba zapudila ruční práci, zaniklo krajkářství samo sebou. Taktéž ve Strážově živořilo pletení krajek, a bylo by zaniklo, kdyby na upozornění zesnulé M, A. Smolkové nebyla se ho ujala Pošumavská Jednota,

Na konec p. Blau podniká šermířský zápas za uznání a za projev vděčnosti paní Magd. Grambové, která, jak známo, naučila ve Vamberku několik dívek krajkám brusselským a flanderským. Mně přičítá takový vliv na uznání neb neuznání jejího dobrodiní, že poukazuje ha odstavec v díle našem, jednající o krajkářství vambereckém, domýšlí se, na základě mé citované zprávy „Posla z Podhoří": „Jaké bylv přátelské styky Vamberčanů s jích ochrannou vrchností ke konci XVII. věku", že vamberští následkem toho nepostaví M. Grambové pomník. Aby dokázal strannickost naši, již hledá v našem díle na každé straně a v každém slově, poukazuje zároveň na Rudohořany, kteří s takovou úctou pohlížejí na Barb. Uttmannovou, že z vděčnosti za to, že ve zlých časech přinesla lidu rudohorskému výdělek a lehké zaměstnání vyučením a rozšířením paličkování krajek (v 16. stol.), postavili jí (v Annaberku) nejen pomník, ale i větou na něm vyznačili, jakým požehnáním pro Rudohoří byla.

Pan Blau snad přehlédl, že jsem místo, které jednalo o pí. M. Grambové, citovala z feuilletonu otištěného v „Poslu z Podhoří", tak, že byl-lí kdy jaký úmysl paní Grambové postaviti pomník ve Vamberku z vděčnosti za vyučení několika dívek a z toho povstalou průmyslovou výrobu, avšak následkem písemného nálezu a jeho citováním, že se paní hraběnka nechovala ke krajkářkám jemně — Vamberčané od toho úmyslu odstoupili, pak nenesu toho vínu já, ale autor feuilletonu.