státí pod svahem, aby se smolař s trakařem dostal к vrcholu peci a mohl dírou tu se nacházející svůj náklad naházeti dovnitř- Obyčejně vedlo na zadní straně peci ještě několik schůdků к vrcholu.

Když pec byla plná, zapálil smolař její obsah otvorem, který se nacházel na přední straně peci při zemi, vedl skrze plášť při samé zemi, ale uvnitř měl přepážku, aby tudy smola nevytékala. Otvor tento dal se zahraditi dřevěnými dvířkami, aby smolař mohl regulovati přítok vzduchu. Jednalo se mu totiž vždy o to, aby obsah peci nehořel plným plamenem, aby shořelo jen dřevo, třeba doutnajíc a pryskyřice aby shořelo málo.

Roztavená pryskyřice shromažďovala se na dně pecí a tekla otvory do prostory mezi pláštěm a stěnou vnitřní peci. Odtud valil se proud po svažitém dnu této prostory к otvorům, kde smolař smůlu chytal do džberu. K tomu účelu byly před otvory v zemi díry, aby se do nich mohly přistavití džbery a soudky. Napřed vytékala čirá pryskyřice čilí terpentýn, později tekla žlutá, z níž byla kalafuna a smola bednářská. Vytékající obsah stále více hnědl, později černal a dal už jen smolu ševcovskou. — Poslední spodinou smolárny byla kolomaz, totiž smola smíšená se sazemi, koptem a rozličnými jinými látkami, které se destilací z dřeva vyvinuly, Lid tyto peci nazýval „kolomazné" nebo „kolomaz-nické", ač kolomaz byla vlastně jen vedlejší spodinou. Název „smo-lárna" přichází u Strasie, Ovšem peci smolařské tu není, jenom jméno samoty tu naznačuje, že se tu takový lesní průmysl provozoval. Lze si snadno vysvětlíti, proč lid říkal pecím „kolomaznické". Venkované kupovali od kolomazníků kolomaz na mazání vozů, kdežto ostatních druhů smůl nepotřebovali a kdo jích potřeboval, koupil je od kupce.

O způsob výroby jejich se nestaral. Smolárny zanikly, když se v lesích začalo racionálně hospodařití a seznalo se, že natrhováním к vůli těžení smoly ubývá stromům na přírůstku. Výroba smůl stala se tedy průmyslem továrním.

Dr. J. Zollschau: Das Rassenproblem unter besonderer Berücksichtigung der theoret. Grundlagen der jüdischen Rassenfrage. 2. vydání. Vídeň—Lipsko 1911. XVI. а 509 str.

Nelze popíratí, že Německo pod vůdcovstvím Pruska od let sedmdesátých vstoupilo do popředí politického jeviště evropského, a že hospodářsky a kulturně tak zmohutnělo, až to vyvolává žárlivost států dosud světovou politiku řídících, Anglie a Francie. Mladé, spojené Německo hledělo pak od oné doby se emancipovati ode všech vlivů cizích, založití svou budoucnost na vlastních základech a zajistiti své postavení všemi možnými prostředky; к těmto patří také zvláště upevnění národ-