ního sebevědomí. To třeba míti na pamětí, chceme-lí pochopití vznik a význam teorie, na velkých základech, ale jinak dosti ledabyle vybudované od příslušníků tak zv. „německé školy politicko-antropologi-cké". Teorií tou, která stotožňujíc Německo s Němectvem a Germán-stvem, a toto dále s čistým Arijstvím hlásá vyšší hodnotu árijského, resp. germánského plemene, mají se nejen vysvětliti dosavadní úspěchy Německa jako věc zcela přirozená, ke které dojiti muselo, nýbrž mají se Nemectvu resp. Německu dostati všechna práva pro přítomnost i výhlídky do budoucnosti, jako práva násilím potlačovati Slovany i Romány, a vládnouti celou zeměkoulí. Dle teorie té, která se zakládá na staré nauce o nerovnocennosti plemen, jsou nejdokonalejší schopnosti a vlastnosti duševní vázány na určitý typ somatický, na původní „typ árijský", jehož hlavní znaky jsou světlé vlasy a oči, dlouholebost a vysoký vzrůst. Jedině tomu typu děkujeme prý všechen kulturní pokrok na celé zeměkouli, a jedině tomuto typu náleží pro budoucnost vůdčí úloha mezi všemi kmeny a národy, Eskamotérským způsobem používá se slova „Germaní" pro národní skupinu „kelto-germano-slo-vanskou", aby se mohlo pro Germanií reklamovati, co celé této národní skupině náleží, a podobně název línguístícké skupiny „Arijců" pro somatický typ „blond rasy", aby zachráněny byly kulturní vymoženosti staré Indie pro rozšířenou Walhallu germánskou. Potom nepřipadá již za těžko, vše to, co ještě jinými plemeny vykonáno bylo buď na Východu (v Číně a Japonsku), buď na dalekém Západu (staré kultury indiánské) vysvětlovali přimíšením trochu té krve árijské, jejíž každá kapka dělala jinde divy, jen ne v pralesích Germanie — až do středověku. Poněvadž „árijský typ" byl v Keltech, Románech a Slovanech znehodnocen přimíšením krve cizí a nejčistěji se zachoval u Germanu, a sice té severní části, jest jedině těmto veškerá budoucnost otevřena. Při onom přikazování nároků na minulost a budoucnost pochodili nejhůře Židé; vždyť nejsou ani Arijci. Vskutku prý také nejsou žádné kulturní práce, žádných ideálů schopní, ničehož také neznamenali, všude vystupovali jen jako element rozkládací, hnilobu šířící; — co vykonali, vykonala též v nich ta náhodou přimíšená krev árijská, která se prozrazuje právě tak v Ježíši, jako v Heineoví. — Tato teorie nezůstala bez odporu, ale mezi Němci nabývá stále většího rozšíření, proto zasluhuje povšimnutí. J. Zollschau vzal si pak za úkol zvláště Židovstvo proti uvedeným výtkám obhajovati. Učinil tak objemným spisem, v němž vyvrací všeobecné klamné tese políticko-antropologi-cké školy a dokazuje zvláště jich neodůvodněnost, pokud se židovského plemene týče. Kniha docílila takového úspěchu, že během roku vypraveno bylo druhé vydání. Jak autor v předmluvě uvádí, bylo mu raděno, aby obě částí — všeobecnou a speciální, otázce židovské věnovanou —od sebe oddělil, ale neučinil tak pro souvislost obou otázek. Myslím, že učinil dobře; neboť jest třeba mylnou teorií potírati nejen všeobecnou argumentací, nýbrž také kritickým propracováním jednotlivých částí. Autor postupuje pak tím způsobem, že probírá nejprve antropologické základy otázky plemenní, pří čemž ukazuje, že rozdělení lidstva pomocí línguistiky neshoduje se s rozdělením antropologickým, a že zvláště panující pojímání slova „Arijci" jest zcela neodůvodněné. Dále dokazuje, že židovské plémě přes diasporu (roztroušení po celé zeměkouli) zachovalo svou somatickou svéráznost a plemenní čistotu; při-