str. 41
chází k výsledku, že židovské plémě má vedle svých špatných stránek, jaké nacházíme u každého plemene, také své dobré, že vynikajícím způsobem přispělo k vývoji kulturnímu, a že jest к další kulturní práci způsobilé, takže zasluhuje býti zachováno, a sice čistě, poněvadž čistotě plemenní dle autora nutno dáti přednost před křížením heterogenních plemen. Naproti tomu konstatuje autor po staletí trvající a pozvolné rozplývání židovstva mezí ostatní obyvatelstvo. Jen sociální tlak zamezuje tento assimilační pochod. Nejlepší zástupci Židovstva jsou dosud Židé východní Evropy (Ruska a Polska), nejlepší milieu-ghetto. К zachování Židovstva sloužit! mohou jen dva prostředky, totiž zevní tlak a odstranění diaspory, ke kterému směřuje zionistícké hnutí. Bez toho musela by nastati dissoluce plemene nebo fysická degenerace. Autor ovšem nemá prozatím velkou důvěru v zdar zíonistického hnutí. Ponechávajíce stranou tyto jinak zajímavé vývody, musíme uznati, že se autorovi poštěstilo v knize plné cenných detailů dokázati jednak planost teorie t. zv. školy politícko-antropolo-gícké (že — jak autor drasticky, ale správně praví — německo-germán-ský lid má monopol na vynikající duševní vlastnosti), jinak značnou účast semitských kmenů a zvláště Židovstva na světové práci kulturní; nemůžeme ovšem souhlasiti se všemi pronesenými názory, ani pokud se týče některých způsobů je odůvodniti. Abychom jen jeden příklad uvedli, při kterém se také o nás Češích činí zmínka, připomínáme, že nelze poměrný počet dětí (dívek), které ve Vídni přestupují ze škol obecných na měšťanské, používati za měřítko к posuzování „vrozené íntelligence" nebo „průměrného nadání lidového" pro celé národy. Alespoň pokud se českých dítek týče, vysvětluje se poměrně malý počet těch, které v měšťanských školách oproti obecným se vykazují jako české děti, jednoduše sociálním postavením českých příslušníků ve Vídni, a hlavně germanisací, které dítky během školní návštěvy propadají; neboť pomocí statistiky města Vídně by se autorovi jinak mohlo také poštěstiti dokázati nesmrtelnost většiny vídeňských Čechů, poněvadž počet zemřelých Čechů není v žádném poměru к počtu přistěhovalých a tam narozených. Není třeba proti lichým statistikám německé politicko-antropologické školy stavětí stejně cenné výpočty vídeňské statistiky. Ale tím nechceme snižovati skutečnou cenu díla. Prof. J. Matiegka.
*
С. Младеновъ: СтаритЪ германски елементи въ славянскитЪ езици. Отпечатано отъ Сборника за народни умотворения, наука и книжнина, книга XXV. София. 1910. Str. 155.
Peískerova kniha „Die älteren Beziehungen der Slawen zu Turko-tataren und Germanen und ihre sozialgeschichtliche Bedeutung (Stuttgart 1905) a diskusse knihou tou vyvolaná ukázala zejména dvě věci: co nejistoty je v tom, která slova slovanská jsou přejata, a za druhé, jak nespolehlivým kriteriem jsou slova převzatá pro posuzování kulturního stavu národa, jenž výrazy ony přejal od národa sousedního. A nej sme asi daleko pravdy, domníváme-li se, že právě tato kniha Peiskerova, ve svých výsledcích ovšem pochybená, ale k novému probadání věcí, o něž se opírala a o něž v ní šlo, tak povzbuzující, přivedla spisovatele svrchu uvedené práce k revisi důležité otázky cizích siov ve slovanštině.
|
|
