svou úplností ani ve velikých zemědělských museích nemá sobě rovného soupeře a která proto patří veškerým právem k jeho nej lepším ozdobám. Kollekcí tou znázorněn je velmi dobře znenáhla se zdokonalující postup nej základnější práce zemědělské. Pozorovatel primitivních oradel vyciťuje, jak asi byla pomocí jich těžká a namáhavá práce; domýšlí se, jak i výsledek lopotné námahy byl zcela neuspokojující a vysilující práci naprosto neodpovídající. Toto pozorovatel instinktivně cítí, ale kde najde poučení on či jiný obyvatel venkova i města, jak se hospodařilo? Jako na tuto otázku, tak i na celou řadu jiných otázek neposkytne naše literatura dostatečné odpovědi. V naší historické produkci literární citelně postrádáme díla, které by vyli-čovalo dějiny agrární, v nejširším toho slova smyslu.

Teprve druhý díl „Knihy o Kosti" odpomáhá význačným způsobem tomuto nedostatku. Kniha prof. Pekaře způsobem dosud jedinečným sleduje podrobně na panství Kosteckém hmotné i právní poměry českého poddaného sedláka, ale stále se zřetelem k celé zemi a klade tak pevné základy к velkolepé budově dějin selského stavu v Čechách. Hlavním pramenem jsou gruntovní knihy a katastry. Všestranné a kritické ocenění důležitých těchto pramenů, badáním vědeckým téměř nedotčených, ukazuje budoucím „pracovníkům v selských dějinách", jímž kniha je připsána, metodicky jedině bezpečné cesty, po nichž lze dpííti к správným výsledkům. Výsledky, к nimž dospívá kniha prof. Pekaře ve velmi mnohém korrigují dosud platné názory, zejména Grünbergrovy a Kaizlovy. Prof. Pekař zevrubně dokazuje, že nebylo u nás nevolnictví, ale dědičné poddanství. Ukazuje též, že příčinou selské zkázy po válce třicetileté nejsou vrchnosti, ale stát sám, který požadavky na poplatní sílu poddaných sedláků, ovšem prostřednictvím ä se svolením stavů, neustále stupňuje téměř až k nemožnosti. Upozorňuje též, že reformy 18. století, jímž tak veliký význam bývá přisuzován, znamenají vlastně zhoršení bídného postavení sedláků a slibuje o tomto více pověděti v třetím dílu své knihy. Též zcela nová hlediska přinášejí agrární dějiny Pekařovy. Zajímavo je sledo-vati výklad o účasti selského živlu ve válkách husitskvch. Sedláci z veliké části nejen na Kostečku, ale i v celé zemi byli zakoupení, majíce povinnost býti pohotově svému pánu službou vojenskou. A touto pohotovostí, značným sebevědomím vykládá prof. Pekař velikou účast živlu selského ve válkách husitských a ne, jak dosud bylo vykládáno, rostoucím útiskem vrchností.

Nej cennější stránkou knihy je, že veškeré platy a dávky hodnotí v ceně nám dobře srozumitelné, v měně korunové. Poprvé tak učiněno, aspoň v té míře, v naší literatuře. Jak zcela iinak před naším zrakem vystupují hmotné poměry poddaných, jak docela jinak je chápeme, dívajíce se na ně takořka zraky přítomnosti.

Přáním autorovým je, aby kniha jeho byla podnětem к vylíčení poddanských poměrů na jiných panstvích. Lze bezpečně očekávati, že instruktivní, nabádavá a povzbuzující kniha vydá to ovoce, jež autor veškerým právem od ní očekává a vzbudí hojně následovníků. Teprve až bude několik podobných a v metodě shodných monografií, pak jistě uskuteční se krásný sen o velké syntesi českých dějin agrárních.

Kniha prof. Pekaře je nabádavá í v jiném směru. Mnohá část programu zemědělského musea dochází v ní neočekávaného splnění. Ze-