Knihu o lidovém umění několika zemí možno psáti a doprovázeti reprodukcemi dle dvojího rozvrhu. Bud rozdělí se dle materiálu, nebo dle jednotlivých národopisných skupin. Obojí postup je ovšem správný; zdá se mi však, že v prvém případě postupujeme z hlediska spíše umělecko-průmyslového, v druhém čistě národopisného. V textu uvedené knihy zastoupen z části je obojí rozvrh. V prvém článku: „Austria. Introductions" (Rakousko. Úvodní poznámky) od A. S. Levetus, podán je výčet zemí předlitavských, stručně uveden dvojí vliv na lidovou produkci, východní a západní, hlavně prostřednictvím církve, řemeslníků (vandr), vojska a pod.

Pak několika řádky autorka charakterisuje lidové stavení v Před-litavsku a po krátkém úvodu o drobném lidovém umění přechází ku popisu jednotlivých zemí. V tomto přehledu velmi stručném — celý článek má jen 13 str. řídké, velké sazby — uvedeny jsou jen věci nej-známější. A přec bylo možno i na těchto několika stránkách pověděti mnohem více a hlavně pečlivější informací vyvarovati se chyb. Jíž to nelze schvalovati, že spisovatelka držela se umělých politických hranic: oč by bylo správnější popsati lidové umění alpských Němců, než popisovati totéž v Hor. a Dol. Rakousích, ve Štýrsku, Salcpurku atd. Jak málo ovládá národopis rakouský, svědčí mimo jiné, že Jihlavsko má za německou část Hané (In Iglau, the German part of the Hanna-keí...). Také neurčité je slovo Egerland; myslí tím jenom Chebsko, nebo nesprávně ho užívá ve smyslu německého území v Čechách?

Článek druhý o 16 str. „Austrian peasant art" (Rakouské selské umění) psán je od prof. dra. M. Haberlandta. Autor vzpomíná zde také v úvodu dvojí hlavní vliv, východní a západní, o jeho šiřitelích a pak naznačuje, jak' ten který materiál byl různými rakouskými národy zpracován a co je při tom významné. Část tato je nepoměrně hlubší a správnější předešlé. V odstavci o výšivkách odlišeny starobylé jihoslovanské od československých a německých, jež obojí jsou pod vlivem italským a západoevropským. Zvláště u českého bílého vyšívání vede prof. Haberlandt působení německé; snad lépe by bylo městské. Mimo to připomenuto starobylé vyšívání huculské. Autor dotýká se krátce i různých technik vyšívání a tkaní. Pak popisuje lidové umění ve dřevě, což skoro výhradně mužská práce, zajímavá zvláště u pastýřského lidu; u německého obyvatelstva dlužno vytknouti některé krajiny alpské, u Slovanů zajímavé jsou řezby u Jihoslovanů a Huculů. Několik odstavců věnováno keramice, která vedle vyšívání a krajek je hlavním předmětem lidového umění. Uvádějí se hlavní typy a po zásluze zdůrazňuje se krása keramiky českoslovanské. Nebylo ani zapomenuto četných starých dílen v haličských Karpatech. Posléze spisovatel uvádí zpracování kovu, typické pro země alpské a Hucuły. Jak patrno, popisuje prof. Haberlandt nejen výkvět lidového umění, nýbrž klade důraz i na staré primitivní formy.

К této textové části o Předlitavsku se připíná 570 vyobrazení; mezí nimi 7 tabulí s 22 obrázky barevnými. Seřazeny jsou všechny dle postupu stati sl. Levetusové, tedy dle politických hranic. Na počátku je obyčejně fotografie interieurů (většinou z museí) nebo celého domu, ke konci typy a kroje lidové. Množství dobrých reprodukcí (v celé knize 816) dodává dílu ceny, jež by byla mnohem větší, kdyby byl výběr a seřazení pořídil odborník, anebo kdyby aspoň redakce byla dbala