mluvě čteme, že „vycházely", ačkoliv slovenská sbírka není dosud ukončena. (Vyšly 2 díly a několik sešitů třetího.)

Kdo zná účel stati Hostinského, pochopí jistě, že se naprosto nehodí za předmluvu к Výboru; nepřiléhá к němu celým svým obsahem, zdůrazňuje na př. příliš stránku hudební, ačkoliv — jak také referent Věstn. čes. prof. (1. c.) podotkl — Výbor omezuje se na stránku textovou. Naproti tomu jest celá řada důležitých problémů, o nichž v předmluvě není zmínky. Vezměme na př. otázku o poměru lyriky к epice! V některých textech Výboru jest totiž mnoho prvků epických a výklad o tom patří do předmluvy, kdež také mělo býti pojednáno

0 vzájemných vztazích jednotlivých druhů lidové poesie. — Kollárův text „Stav valaský" (Výb. 45) jest jistě umělého původu: do předmluvy patří výklad o vlivu umělé poesie na lidovou, o zlidovělé písni umělé atd. Dále by předmluva měla podávati stručnou charakteristiku látek lidové lyriky atd. atd.

Tyto výtky nemohou ovšem zasáhnouti autora: napsal výbornou stať do výstavního katalogu a netušil, že po šestnáctí letech použije jí někdo za předmluvu к Výboru z lidové lyriky.

Z piety ku památce Hostinského neměl p, vydavatel tuto stať otiskovati, zejména ježto běží o autora, jehož stil vzácně koncisní a zhuštěný přimyká se vždy co nejtěsněji к danému thematu. Vždyť

1 zde musil p. vydavatel vynechati celý passus, v němž Hostinský referoval o rukopisných sbírkách Kubových, Kořízkových, Jakubcových, Duškových atd., umístěných v exposici.

Úhrnem: 1. Předmluva nehodí se к Výboru a její bibliografická data jsou neúplná; 2. rozdělení látky není šťastné, 3. texty moravské jsou většinou bezcenné, české a slovenské jsou otištěny nesprávně a nepřesně. Výbor z českoslovanské lyriky lidové jest tedy práce zcela pochybená.

*

Nejnovější publikace o Kašubech.

Po filologických studiích, věnovaných již všem stránkám řeči, jakou se dosud mluví v území úředně zvaném Pommerellen, i jejím historickým problémům (stačí uvésti jména těch, kdož nejvíce vynikli na tomto poli; Ramult, Lorentz, Baudouin de Courtenay, Nitsch), po politických článcích novinářských a po cestopisných causeriích a úvahách došlo konečně na monografické studie, podávající všeobecné informace o kraji, lidu a jeho životě. Měli jsme již sice několik etnografických příspěvků (od kašubského buditele Ceynôwy, Rusa La-vrovského, Němce Lorentze a Poláků Ptaśnika a Smólského), ale ty se týkaly skoro výhradně lidové tvorby slovesné (písně, přísloví, pohádky, různá podání). R. 1911 dostalo se nám hned tří spisů, všímajících si i jiných výtvorů rázovité kultury tohoto zbytku pobaltíckého kmene slovanského, kterému se dosud nechce zahynout, ba který by se rád vzchopil к novému, samobytnému životu. Zejména s radostí uvítáme četné illustrace, zvláště fotografie, zobrazující lidové typy, kroje, stavby, nářadí a výrobky různých umění. Chceme tu proto šíře referovati o všech těchto publikacích, které mají vesměs trvalou cenu vědeckou a to nejenom jako snůška vzácného materiálu, většinou přímo z autopsie čerpaného. Neujde nám ovšem při pročítání jich