tendence, která více méně zjevně ze zpracování proniká. Zajisté bylo nemožno zachová ti ideální objektivnost v názoru na problémy života, na situací kašubského lidu, kdyžtě oni spisovatelé-badatelé jakožto lidé mají různý citový poměr к němu, Vyšlif spisy, o něž jde, se dvou stran, válčících znovu úporněji o vliv na tomto historickém poli a projevujících různé úmysly při tomto zápolení, totiž jedna monografie pochází z tábora polského, druhé dvě z německého se značkou státně-oficiální. Z důvodů zásadních, které z dalšího samy vysvitnou, probereme napřed studii polskou, ač vyšla teprve po uveřejnění obšírnější práce německé, na niž místy výslovně reaguje,

„Pomorze kaszubskie" nazývá se „zeszyt monograficzny", vydaný jako 22, číslo druhého ročníku varšavského ilustrovaného týdenníku „Ziemi a" 1), který jest orgánem Polského Towarzystwa Krajoznawczího,

Na čtyřiceti stránkách velkého formátu sebráno je tu 10 příspěvků různých autorů, provázených 37 obrázky, ponejvíce původními fotografiemi; mimo to velmi vítány jsou dvě mapy, jedna dvoustranná, znázorňující nynější celkový poměr oblastí s většinou německou a s většinou polskou (resp. kašubskou) v západních Průších a v Pomořanech, druhá poloviční, ale zobrazující percentuální rozšíření mluvy kašubské podle údajů statistiky Ramultovy. Místo předmluvy otištěna je tu ukázka z nejnovější lyriky kašubské, jejímž nadaným představitelem jest (pseudonym) Woś Budzysz. (Mimochodem řečeno, transkripce jeho jižního nářečí vyznačuje se hojnými diakritickými znaménky a verše složeny jsou zcela podle zásad prosodíe české, neboť poměry přízvukové jsou tu totožné! 2)

Úvodní článek o Otázce kašubské napsal sám čilý vůdce mlado-kašubského hnutí Dr, Al, Majkowski. Prohlašuje otevřeně, že ne-rozřešení otázky kašubské stalo se jednou z příčin úpadku Rzeczypospolite a že budoucnost národa polského ve velké míře na ní záleží, stejně, jako záchranu před germanisací může dnešním zbytkům slovanských Pomořanů zjednati pouze těsné sblížení s Poláky. Článek podává stručný přehled dějin politických i kulturních, oceňuje taktně a střízlivě význam kašubského budítele-panslavisty Flor. Ceynowy, proti jehož nebezpečnému a nerozumnému separatismu staví se nová, slibná generace, zdůrazňující rovněž kmenové zvláštnosti a svéráznosti, ale pracující ke kulturní i politické jednotě s Polskou podle jadrného hesla jejich básníka H. Derdowského: „Nima Kaszub bez Poloni, a bez Kaszub Polści".

Zeměpisného rázu je příspěvek A. Sujkowského (popisuje zvláště poměry hydrografické a geologické). V dalším článku dovozuje Dr. W. Kętrzyński, že název „Kašubové" byl úmyslně rozšířen až po rozdělení Polska a že dříve byl považován lid i jazyk na Pomoří za polský. Redakce sama poznamenává, že názor ten se liší od většiny dosavadních. Ale zdá se skutečně, že název ten patřil původně jen malé části slovanského obyvatelstva těchto končin. Aspoň zajímavá je shoda s tím, co píše v polovici XVI. stol. T. Kanzow ve své knize