Pommerania:3) „Cassuben aber wurden die Wende geheissen, die in Pomern nicht am Meere, sondern ins Land (oder auf der harte) woneten, welche widder gewohnheit der Wenden weite gef alzete rocke trugen, dan Cass auf Wendisch heisset ein falte und Subi ein rock .." Že pak název „jazyk kašubský" není lidu samému valně běžný, toho dokladem jsou již úřední zprávy při sčítání. Na severu říkají prostě, že mluví „po rebacku", jinde pokládají se národně uvědomělí jednotlivci za „Polôsze", protože jsou zvyklí poslouchati polská kázání, po případě čtou polsky, třebaže sami literární polštinu si nikdy neosvojí. Mohu z osobní zkušenosti dosvědčiti, že německé nebo poněmčené obyvatelstvo téhož kraje rovněž tohoto terminu obyčejně neužívá a spíše o Polácích mluví. Pamatuji se živě na dojem, jakým na mne působil výrok rybáře, usedlého u jezera Lebského, jenž mi na mou otázku bodře vysvětlil, že jeho děd mluvil ještě „polisch" (nikoli polnisch!) — Podobné osobní dojmy z cestování kašubským územím líčí v dalším článku St. Thugutt, jenž často marně se snažil zaslechnouti tam slovo mateřštiny, an lid se namnoze stydí za svou řeč, neboť „fajna mowa" je jenom němčina. Je zajímavo, že v první polovicí minulého století sama vláda zavedla do škol jazyk polský -- dnes je odtamtud naprosto vypovězen a drží se ještě jakž takž v katolických kostelích, pročež také kněží (obyčejně Poláci z jiných území) jsou jedinými vůdci lidu i po stránce národní. — Filologická stať známého dialektologa K. Nitsche informuje stručně a jasně o dosavadních badatelích a jejich pracích o kašubštíně. Vůči všem teoriím stojí na stanovisku, že kašubština byla prvotně útvarem přechodním mezi jazykem polským a polabským; později však podlehla značně vlivu čisté polštiny, hlavně působením kostela. (V krátkém předchozím doprovodu к oběma mapám upozorňuje též F. B. na splývání kašubštiny se sousedními nářečími polskými na jihu a jihovýchodě. Tato okolnost, že území kašubské není ještě ostrovem, je pro jejich budoucnost vele-cenná. Dále je zajímavo, že Západní mez živlu kašubského a německého (vlastně teprve v minulém století germanisovaného) shoduje se nápadně s politickou hranící mezi Záp. Prusy a provincií Pomořan-skou. Proto úplně odtržený, nepatrný zbytek t zv. S 1 o v i n с ů na jižním břehu jezera Lebského je neodvratně ztracen!)

Dr. Szpandowski několika rysy charakterisuje společenské a hospodářské poměry „Pomoří", kterýmžto názvem míní část provincie Záp. Prus, ohraničenou Baltickým mořem, řekou Vislou a sousedními zeměmi: Pomořany, Branibory a Poznaňském, celkem asi plochu 16.000 km2 s úhrnným počtem obyvatelstva 910.000, z nichž připadá na Slovany 340.000 a z toho na vlastní Kašuby počítá asi 130.000, (V tom zahrnuto je jíž město Gdansk, jež má ovšem mezi 160.000 obyvateli pouze 3—5000 Poláků.) Za vrstvu národně nejuvědomě-lejší označuje t. zv. gbury, t. j. střední hospodáře, neboť někdejší četná šlechta kašubská se úplně odnárodnila a velkostatky jsou téměř vesměs v rukou německých. Země je málo úrodná, většinou písčitá a kamenitá (na jihu jsou samé pastviny) a také hospodaření není dosti intensivní. Proto musí třída robotnícka hledati práci v sousedních i velmi vzdálených německých provinciích. Někde zůstávají v létě ve