vsi jen ženy, děti a starci. Ale přece lze pozorovati, že mnozí „chłopi" spoří v cizině a zakupují si pak menší pole. Také rybářství, které bylo kdysi hlavním zaměstnáním celých vísek, roztroušených po březích onoho překvapujícího počtu jezer a jezírek (přes 800!), nyní upadá při změněných poměrech kulturních, zvláště když staré právo volného rybolovu zákonem bylo zrušeno. Příznačný je dále nepoměrně malý počet řemeslníků, neboť do nedávna si Kašuba všechny potřebné práce sám obstarával. Ovšem domácí průmysl a lidové umění (o němž se bohužel nikde v této publikaci nedočteme ničeho bližšího!) nepěstuje se již v míře -dřívější. Na závěr uvádí potěšitelné ovoce úsilí o hospodářské povznesení lidu kašubského a posílení jeho vůči nástrahám germanisace zakládáním lidových bank, jichž bylo na poč. r. 1910 již 34 (a to i v ne j severnější částí) s obratem 22 milionů marek. Účinné práce a vzájemné podpory je tu ovšem velice potřebí při tak zoufalém závodění s pruskou vládou. — Turistického rázu je působívá náladová črta B. Chrzanowského o jediném polském břehu mořském.4) A poslední úvaha „Gdansk, Sopoty a budoucnost Kašubů", podepsaná jen písmeny L. W., vyznívá docela sebevědomě, ba bojovně, ač počítá se situací a danými poměry. Především konstatuje s radostným zadosťučinením, že ve volebním okresu wejherowsko-kartuzsko-puckém zůstávají všecky tři mandáty stále v držení polském a že sám tisk hakatistický zkouší mírnější taktikou získati půdy snahám germani-sačním. Ovšem celá severní část Kašubska byla od věků vystavena rozhodujícímu vlivu mocného kulturního střediska Gdanská a Oliw-ských cisterciáků. A odtamtud vyvstávají teď právě neinebezpečnější nepřátelé, dosavadní spojenci političtí — němečtí katolíci, stoupenci Centra, kteří již žádají postoupení jednoho ze tří mandátů. Nastává prý nyní „válka o polské moře — ne tak s luterskou vládou pruskou, jako s novověkými křižáky v sutaně".

Dosavadní Gazeta Gdanská neuplatňuje se náležitě, proto z blízkého lázeňského místa Sopot, kde vedle usedlých žije každoročně silná kolonie bohatých Poláků, organisovati nutno novou práci na kulturní a hospodářské zabezpečení této důležité posice kmenové! Tolik o vlastním obsahu této pivní souborné publikace, jen všeobecně informující. Na závěr její připojena je velmi pečlivá bibliografie hlavních (a to i časopiseckých) prací o Kašubech, sestavená chronologicky a podle odborů E. Kołodziejczykem. Nescházejí tam ani česká pojednání. Vysvítá z ní, že od r. 1908 vycházejí dvě speciální revue, věnované věcem kašubským: Gryf a Mitteilungen des Vereins für kaschubische Volkskunde.

Druhou, daleko obšírnější folkloristickou práci o Kašubech podal Ernst Seeíried-Gulgowski, původem asi Kašuba, ale takto státní učitel v zapadlé rybářské vesničce Wdzidze (něm. Sand-dorf). Jeho důkladná kniha: Von einem unbekannten Volke in Deutschland (Ein Beitrag zur Volks- und Landeskunde der Kaschubei),6) svědčí o pilném pozorování a lásce к v ě c i. Je pro-