vážena předmluvou tak charakteristickou pro tamější poměry, že neváháme jí věnovatí více místa, než je snad zvykem při referátech. Napsal ji profesor H. Sohnrey, známý jednak studiemi folkloristickými, zvláště pak vesnickými povídkami ze života lidu selského v Sasku a Hanoversku. Chtěl prý pozna ti také kašubský kmen, už к vůli „velkopolské agitaci", která se na jeho území nedávno rozvinula; proto seznámil se se spisovatelem této knihy. Uznává program, uveřejněný v Gryfu u) ve směru hospodářského a kulturního povznesení lidu, neboť takové práce je tam velmi potřebí a pak i sám pruský stát dlouho prý na tuto povinnost v provincii „Pomerellen" zapomínal. Sohnrey vykonal tam tři studijní cesty a v sídle manželů Gulgowskich pobyl delší čas. Tento jeho ryze věcný, naukový zájem vyvolal nelibost v tamějších organisacích Ostmarkenvereinu, které dal průchod jakýsi úředník ze Gdańska, z jehož soukromého listu cituje tu úryvek-Onen hakatista mluví v něm zajisté upřímně,, když se obává, aby takovéto horlivé studium nevzbudilo v lidu „nacionálně-polítické myšlenky" a když vyhlašuje jakýkoli vřelejší zájem či snad lásku, projevovanou Kašubům, za škodlivé němectví! Prof. Sohnrey souhlasně p ním udílí nepřímo důtku německému filologu dru. Lorentzovi, že přispěl několika články do Gryfu. Ale na druhé straně snaží se dokázati, že nepodniká nebezpečné „hry s ohněm", neboť prý samí Kašu-bové necítí se býti za jedno s Poláky, zdůrazňujíce svůj zvláštní svéráz (pří čemž se odvolává i na Ceynowu a Ramułta), a proto se vše-polská propaganda nemůže daříti, spíše byli Kašubové do nedávna na cestě „rádi a snadno se přimknouti к němectví". Nesmí se však mla-dokašubskému hnutí přímo do rukou pracovati jednak naprostou pa-sivností (když se Němci nestarají o hmotné potřeby lidu nebo zavrhují í „praktische Wohlfahrtsarbeit"), jednak zbytečným řečněním a vymáháním „drakoníckých nařízení" na vládě. Sohnrey si je vědom, že za svoje „smířlivé" stanovisko bude (a také byl!) vystaven zuřivým útokům těchto „Heiszsporne", ale prohlašuje otevřeně své přesvědčení, že Ostmarken verein neužívá pravých prostředků. Ukazuje, jak bojkotem a nesnášelívostí tyto kruhy samy vychovávají mládež к národní uvedomelostí! Mimo to nesmí se podceňovati vliv rodiny a pak ta okolnost, že polština má ještě silnou oporu v katolickém kostele a duchovním. Musili by prý ti Kašubové býti hlupáci, aby neotevřeli náruč Polákům, když je Němci všemožně odpuzují! A tak dochází Sohnrey к závěru, málo útěšnému pro pruského člověka: německá škola vzbudila inteligenci v lidu a Ostmarkenvereín se stará, aby ovoce této státní práce sklidilo všepolské hnutí, neboť „tlak budí protitlak". Proto pryč od takovéto „Kürassierstiefel-Politik", dokud není pozdě, neboť ..duše Kašubů dá se jistě získatí i en blahovolnou spravedlností, nikoli násilím. Trochu příkrostí neškodí, jen když je spojena se spravedlností." Tak praví doslova tento rafinovaný nepřítel, který to s velkoněmeckou politikou iístě nejlépe myslí a jemuž patrně celá ta „Wohlfahrts- und Heimatpflege" není cílem, nýbrž jen