opatrování, hrám a říkadlům, z nichž některá opět podobají se českým. Zde konečně ponechán větší měrou text originální s připojeným překladem. (Při vtipných hádankách použito zvláštní fonetické transkripce, bohužel nikde nevysvětlené!) — Ze zajímavé kap. 10. (Haus-fleiss und Volkskunst) upravil spisovatel zvláštní knížku, o níž budeme ještě níže referovati. — V 11. kap. pojednává o národním kroji, pokud se dá ještě zjístiti. Do nedávna sice ještě se nosil prostý oděv, z trvanlivé látky doma utkané a v městské některé barvírně zpestřené. Jediným zbytkem výrazným jsou u žen čepce, často bohatě vyšívané a šátky přes plece, u mužů ohrnuté kožešinové čepice (t. zv. barania muca), široké peleriny, kdežto tmavomodré kabáty již vymizely. Je zde také otištěna zpráva učitele Patočka o tom, jaký kroj panoval v severním Kašubsku okolo r. 1800. — Další čtyři oddíly obsahují sbírku tradicionalní literatury z pisatelova okolí. Ve 12. kap. vypisují se podání, týkající se přírody vůbec, tedy vypravování o duších, strašidlech, potopených městech, zvonech, skrytých pokladech, názory o původe a významu zjevů nebeských i útvarů pozemských atd. — V 13. kap. (Die Pflanzenwelt im Volksglauben) vykládá se o lese a o jednotlivých stromech, jak na vše lid pohlíží. — Ve 14. kap, (Die Tierwelt im Völksglauben) najdeme pověry o ptácích, pověsti o proměnění lidí ve zvířata, o dracích a konečně mnohá obrazná přísloví a pořekadla. — V 15. kap. (Das Reich der Geister und der übernatürlichen Wesen) vypráví se o skřítcích (krośniąta), o můře (zmora, mora!), o dvojnících (sobotwór), bohatých to lidech, kteří se upsali zlému duchu, jenž je v jejich podobě pak zastupuje a o jejích blahobyt dbá, ale kteří zhynou obyčejně sebevraždou, dále o upírech (wieszczy, niełop), bludíčká-ch (ognik) a ďáblu (tomuto slovu se Kašubové vyhýbají jakožto hříšnému a nazývají jej bies, smok, czort, pogan, judasz, piekelnik, szatan, smolnik nebo paskudnik). —

V 17. kap. (Wie das kaszubische Volk sich selbst kuriert) vykládá se s porozuměním, proč se udržuje nedůvěra к učeným lékařům: je jich dosud na tomto území málo, skoro jen ve vzdálených městech a pak se volají, když už je nejhůře a nemohou již obyčejně pomoci. Proto obrací se lid v nemoci většinou к různým fušerům, zvláště k babám-doktorkám. Velice rozšířeným všelékem je pouštění žilou; některé recepty jsou zajímavé (většinou odporučují se odvary bylin, tuky a j. prostředky, při čemž se někdy užívá zaříkávačích formulí). — Kap. 17. (Das Leben in der Dorfgemeinde) jest obraz společenskéhoží-

V o t a a povahy lidu. Zřízení obce bylo kdysi zcela patriarchální, nyní jest ovšem uzpůsobeno zákonitým předpisům. Za zmínku stojí užívání rychtářského práva (Schulzenstab, kluka nebo kozel9), kterým se svolávají obecní starší dosud, neboť většinou dovedou se sotva pode-psati. Na mravní život Kašubů má rozhodující vliv kostel (katolický). Co řekne kněz, jest jim zákonem a přikázání církevní zachovávají úzkostlivěli nežli přikázání Boží. Všechny svátky slaví více méně okázale, při čemž vyvinuly se různé zvyky. Obrazy svatých je na stěnách všude viděti, také vyřezávaných sošek je dosti (u vody spa-třítí možno často Jana Nepomuckého!) O charakteru národním praví správně Gulgowski, že nesmíme jej posuzovati podle naho-