(tohoto posledního výrazu užívá sám Gulgowski). Líd byl obratný a čilý a vyráběl si vše potřebné sám; nyní však kupuje většinou hotové tovární výrobky a tím zaniká i zručnost, technika různých těch odvětví domácího průmyslu. Ve Švédsku pochopili již dávno estetický i etický význam jeho a učinili z něho opět pýchu národa. V našem případě ideový popud vyšel od jmenovaného již profesora H. Sohnreye a první úsilí praktické zahájila choť autorova, paní Th, Gulgow-ski-Fethke, inteligentní malířka, které se zželelo vesnických žen a dívek, jež dlouhé zimní měsíce trávily bez jakéhokoli zaměstnání, v nouzi a duševní otupělosti. Upozorněna propagátorskými spisy Sohnreyovýmí, počala si všíma tí zapomenuté již techniky vyš í-vací, jak se zachovala hlavně toliko na starých čepcích. Obkreslila si vzory, použila i ornamentů, malovaných na nábytku a nádobkách, a přikročila pak к dílu křisitelskému a zároveň živitelskému. Shromáždila u sebe bystřejší dívky a jednoduchým stehem je učila napodobiti staré výšivky. Vzbudila silný zájem a chuť ku prácí, takže od r. 1907 dívky si již na tolik osvojily „staronové" umění, že mohly již doma pracovali, samy určovati volbu barev a výrobky své hotové odváděti. Založili nějakou školu s pevnou pracovní dobou a mzdou nebylo a není při celé akcí úmyslem. Prácí této musí býti zachován ráz soukromý a spontánní, třeba že bylo nutno příkročíti к jejímu obchodnímu orga-nisování, kterýžto záslužný úkol vzal na sebe pan učitel Gulgowski. Veřejnost (rozumí se samo sebou, že německá) byla na podnik upozorněna poprvé zprávou v berlínském časopise „Die Landindustrie" a poněvadž se dotazy i objednávky množily, byly různé vyšívané ruční práce vystaveny v Dusseldorfu, Stuttgarte a v Meiningen, naposled na mezinárodní výstavě lidového umění v Berlíně r. 1909. Věc získala hojně příznivkyň (zvláště mezi damami z kruhů úřednictva provinciálního), ač nescházelo ani podezření, že tak zdařilé práce nemohou pocházeti z upracovaných rukou vesnických žen11) a že běží o nějaký zištný klam. Co se týče samého slohu výšivek, převládá motiv tulipánu, srdceakruhu (autorka neví patrně, že to je rozkrojené jablko nebo jindy planá růže!) — tedy ornamentika nám Čechům velmi dobře známá! Bylo by proto záhodno, aby se této věci věnovala pozornost našich odborných kruhů a tak aby výšivky kašubské zařazeny byly na patřičné místo ve slovanském světě. — Nesnadnější byla práce o znovuzavedení domácího t к а 'l с о v s t v í, neboť látky tovární jsou jistě levnější a na odbyt nebylo by lze tak spoléhatí. Ale správně se poukazuje na faktum, že pro vlastní potřebu by se domácí výroba tkanin ještě vždy vyplácela, protože v obchodě se platí vedle výdělku překupnického a ceny materiálu i za čas příslušnou prací spotřebovaný, kdežto průměrný Kašuba má času na zbyt, zvláště v zimě, a mimo to jsou takové vlastnoruční výrobky daleko trvanlivější. Protože však starý, primitivní stav nevyhovoval, byly učiněny slibné pokusy s kombinovaným Hamkenským stavem. O dívky a ženy Wdzidzské bylo tedy postaráno; ale jak opatřití mužům, výrostkům a chlapcům