zaměstnání a tím i výdělek? Gulgowski měl ve sbírkách svého musea12) ukázky pletené výroby z tenkých pásů, nařezaných z kořenů tamější kosodřeviny. Na štěstí našel se ve vsi ještě jeden člověk, jenž uměl podobné věci dělati a ten stal se učitelem mladších v jakémsi kursu řemeslnickém. A tak lze nyní opět dostati různé solidní a úhledné košíky, podložky, míry atp., které došly obdivu i na výstavách ve Štětině^ Berlíně a Drážďanech. Při tom projevuje Gulgowski vzácný takt, neboť úmyslně nechce vychovávati „mechanické dělníky, kteří podle vzorů a předloh vyrábějí tuctové zboží. Naopak, pracovník lidový musí se stati, čím dříve byl: v jistém slova smyslu umělcem, který samostatně tvoří nové hodnoty." Pak vloží též do každého předmětu kousek svého vnitřního života, své duše, pracuje s chutí a radostí a práce podle toho se také daří. Konečně bylo zde ještě jedno odvětví domácího průmyslu, kdysi velmi pěstěné: hrnčířství. Ale zboží plechové a zvláště emailové vytlačilo samorostlou, ale ovšem křehčí keramiku téměř úplně z kašubských domácností. Bývalí hrnčíři věnovali se většinou výrobě kachlů. Jenom jediný výrobce hliněného nádobí, usedlý ve Chmielne (okres Kartuzský) zůstal věren svému starému zaměstnání, třeba že se mu vedlo velmi špatně. Paní Gulgowská vybídla ho, aby opět vyráběl podle starého způsobu, zejména aby nádoby pomalovával jako dříve a nešetřil barvami, jako si již zvykl činíti, aby mohl laciněji prodávati. A hle, i jeho výrobky byly předmětem podivu na výstavách a našly brzy milovníky, kteří je kupovali, většinou ovšem jakožto okrasné předměty, — V dalším demonstruje pisatel i praktickou stránku a materiální dosah svých ideálních snah o znovuoživení lidového umění, které přinesly zajisté požehnání celé osadě. Je to patrno již z té okolnosti, že průměrný výdělek z domácích prací obnáší nyní měsíčně na 500 marek! Roku 1907 našlo tak v zimě 10 dívek vedlejší zaměstnání, r, 1911 již 35 žen a 15 mužů stálou práci! V nadšeném přijetí u kupujícího obecenstva, zkrátka ve zdaru svého experimentu, vidí Gulgowski jasný důkaz, že domácí průmysl neztratil v Kašubsku ještě oprávnění při tamějších sociálních poměrech a účelem jeho spisku jest nejen informování veřejnosti, ale i povzbuzení, aby jeho příkladu bylo následováno i na jiných místech. (To je zajisté i naším přáním, ale nevíme, jak vyzní tato chvályhodná iniciativa, neboť ne každý učitel stane se takovým vychovatelem a dobrodincem lidu, zvláště tam v těch končinách, kde jeho předním úkolem je germanísace, t. j. právě vyrvání všeho samo-rostlého z dětských duší, třeba se tím šíří duševní otupělost a demo-ralisace!) Gulgowski vyvrací také vyskytnuvší se již obavy, že by takovéto úsilí zvětšilo ještě nedostatek pracovních sil na statcích (čeleď) i v rodinách (služky). Ukazuje, že právě jen tak mohou býti reservováni pracovníci domácímu hospodářství, když po letní a podzimní saisoně najdou také doma obživy; pak nebudou se musiti již do vzdálených krajů stěhovati a připoutají se i citově trvale к rodné půdě. Polní práce a domácí průmysl mohou zase vedle sebe exístovati, jako se v dřívějších dobách dobře doplňovaly. Ne poslední záruka takového uspořádání věcí je ve výchově mladého pokolení, které nyní namnoze se oddává zahálce a z ní pocházejícím neřestem.

Dnes vládne prý ve Wdzidze již jiný duch, „Vraťme jen lidu