str. 64
jeho domácí výrobu a nebudeme toho litovati" — těmito nabádavými slovy končí druhá sympatická publikace Gulgowskiho, jíž jsme rovněž věnovali více místa, poněvadž jeho náměty by mohly i v leckterých naších krajích nalézti ozvuku, po případě býti uskutečněny.
Abychom krátce shrnuli: je patrno, že všecky tři nejnovější spisy o Kašubech se výborně doplňují, protože rozšiřují naše poznání o nové obory a stránky a vyzývají к přemýšlení různými svými hledisky!. Se stanoviska vědeckého národopisu, neuspokojuje ovšem dokonale a na kritické, srovnávací prostudování všeho materiálu a jeho poměru к polským zjevům nutno stále ještě čekati. Není však viděti, kdo by nám mohl takového něco dáti, a tak nelze na konec potlačiti jakési výtky, adresované polskému táboru, který uzná, doufáme, že jest dobře míněna a v zájmu věci i národa. Je íiesporno, že Polska zanedbala Kašuby v třístaleté době, kdy jim vládla, a že polská šlechta se na nich přímo provinila (proto jí Kašubové zle vzpomínají). A nyní pohleďme: popud к systematickému studiu Kašubů vyšel — z Ruska (Hilferding), vědeckých prací o jazyku a lidu vydali — Němci více než nejbližší Kašubům Poláci. A jak se pěstuje folklor i prakticky, jak se pracuje na polí lidového umění a tím pozvedá jeho úroveň a získává důvěra, musí Polákům ukázatí — pruský učitel! Doufáme, že mladokašubské hnutí způsobí tu obrat a napravil, jak už slibují první jeho kroky, podnikané za těžkých poměrů, což plně uznáváme. Dr. A. Frinta.
*
Nové časopisy slovanské:
1. Ruś. Czasopismo poświęcone dziejom i kulturze U krainy, Podola, Wołynia i Rusi czerwonej. Rocznik I, Zeszyt 1,—4. (Lwów 1911. Vychází čtvrtletně,)
Nový časopis, jejž vydává p, Fr, Rawita-Gawroňski, má býti polským pendantem ke známé, výtečně redigované revui maloruské »3аписки Наук. Тов. ím. Шевченка.« Z obsahu uvádím: Fr. Rawita-Gawroňski: Nazwa Ukrainy, jej początek i charakter. (Seš. 1.) Ukazuje na základě bohatého materiálu historického, že název Ukrajina značil původně pohraniční pás území ležící při hranici tatarské a valašské a že v nomenklatuře polské nebyla jedna, nýbrž mnoho ukrajin (bylo to appellativum). Byly ukrajiny (t. j. hraniční území) tatarské, moskevské, litevské a polské. Teprve koncem XVI. a v XVII. stol. změnilo se appellativum na jméno místní, označující určité jihoruské terrítorium.
Dr. Majer-Balaban: Kroniki, spisy i elegie hebrajskie z czasów Chmelnickiego. (Seš. 1.) Autor podává v této části jen ukázky z kroniky Nathana Hano vera líčící dobu Chmelnického. Pro lidovou literaturu jest zajímavo vypravování kronikářovo o Nalevajkovi, o Pavlukovi, o korsunské bitvě, o dobytí Němirova atd., neboť ohlasy těcHto událostí nalézáme i v maloruských dumách.
Adam Fischer: Ignacy Lubicz Czerwiński. Czerwiński (1769 až 1834) jest autorem první ethnografické monografie psané polsky a jest zajímavo, že se týká Malorusů. Jest to kniha „Okolica zadniestrska", z níž výňatek (Swactwa, wesela i urodziny u ludu ruskiego) přinesl Nowy Pamiętnik Warszawski r. 1805. Vedle článků přináší Rus kritiky o nových pracích a bibliografií. Nemusím přípomínati, že v otázce
|
