str. 68
zanikajících a pod.) a zápis zvyků, obyčejů, písní, říkadel, pověstí, dosud v obci žijících. Vésti podobnou kroniku bylo by nejvíce povoláno učitelstvo. z.
@------------------
Oživení kašubského domácího průmyslu a lidového umění, a sice výroby pletených košíků a p. zboží a pak starého hrnčířství a j. keramiky způsobil v posledních letech učitel Ernst Seefried-G ulgowski ve svém působišti, rybářské vesničce Wdzydze (něm. Sanddorf, Post Altbukowitz) v okrese Kosceřském (něm. Berent, West Preussen.) Jeho choti, paní jemného vkusu a malířského nadání, podařilo se taktéž vzkřísiti zapomenuté jíž umění vyšívačské tím, že vyučila vesnické dívky a ženy napodobiti jednoduchou technikou a pestrými barvami staré vzory, zachované jednak na odložených čepcích vymřelého pokolení, jednak na nábytku. Záslužnú tato iniciativa diktována hlavně lidumilnou snahou zaopatřiti saisionním dělníkům přes zimu zaměstnání a výdělek, korunována byla plným úspěchem i finančním, neboť práce se na několika výstavách v Německu velmi líbily a našly mezi městskými vrstvami hojného odbytu. Nemohly by příslušné kruhy u nás navázati styky s tímto zajímavým podnikem? [Obšírnější informace nalézti možno ve dvou spisech Gulgowskí-ho-, o kterých nahoře str, 53 a 61 důkladněji referováno, zvláště v knížce: Hausfleiss in der Kaschubei.)
Dr. A. Frinta.
@------------------
„Świat Słowiański" začal v lednovém sešitě tisknouti delší článek W. R. Wegnerowicze „Młoda Białoruś". V části dosud vytištěné podán jest velice podrobný statistický přehled Bělorusů po jednotlivých guberniích západoru-ských a jich okresech. Snaží se objektivně stanovití, jakou měrou šíří se a proniká po jednotlivých krajích jazyk velkoruský, konstatovati úspěchy „russifikace". Pozoruhodné jest ještě, co tu vytknuto, jak totiž v pohraničních krajích splývají a mísí se Litvané s Bělorusy a tak se slavisují. O vlivu polském na běloruské dialekty nebylo dosud promluveno. V městech poznamenal dříve již Doynar-Zapolskij (nyní ПзслЪдовангя и статьи L, 257), že mezi místním občanstvem slyšeti bud polský jazyk, zvláště v gub. Minské, aneb velkoruský „se silnou příměsí běloruské fonetiky"; „skutečného Bělorusa možno poznati pouze v jeho chudičké vesničce mezí bažinami a lesy".
@------------------
Redaktorem „Zeitschrift d. V. f. Volkskunde" stává se ročníkem XXII. Dr. F. Boehm. Dosavadní redaktor dr. H. Michel vzdal se redakce, přesídliv z Berlína. z.
@------------------
V údolí Rýnu blíže Grenzhausenu hlavní místo kamenohrnčířského průmyslu, známé již v 16.—17. století, vzpružilo se к velkolepé výrobě. V roku 1870 přivandroval do osady Höhrleinu jakýsi český hrnčíř Hanke, který zlepšil výrobu tamějšího hrnčířství a zavedl nové tvary, t. zv. staroněmecké, které se v tehdejší době oblíbeného staroněmeckého zařizování bytů atd. rychle ujaly. („Illustrierte Zeitung", r. 1911, č. 3530; píše Kessler Mainz. „Westerwälder Steinzeug"). H.
@------------------
Znamenitý dánský folklorista H. F. Feil b erg slavil dne 6. srpna 1911 své osmdesáté narozeniny. Ctihodný kmet byl poctěn dvěma slavnostními publikacemi, na kteréž tu krátce .upozorňujeme. 1. Byl mu věnován zvláštní objemný svazek Archivu švédských podání lidových „Svenska landsmál ock Svenskt folkliv" 1911 (sv. 114) str. 818. Dosti obšírné resumés ve francouzském jazyce seznamují nás s obsahem a hlavními vývody vytištěných tu článků. Redaktor sbor-níka J. A. Lundell podal historický náčrtek vývoje národopisu v skandinávských zemích a jednotlivých jeho odvětví: 1. somatické antropologie a dějin kolonisace; 2. dialektologie; 3. materialni etnografie; 4. ethologie, t. j. o mravech a obyčejích, pověrách a pod.; 5. přísloví; 6. hádanek a 7. poesie lidové — sem počítá povídky a též lidové knížky, hry, tance, písně a hudbu. Podána zpráva o sbírání lidových tradic dánských a sbírkách při král. bibliotéce v Kodani (str. 470—488). Vedle řady statí dialektologických a jazykozpytných nalézáme články o norvéžských zvycích žňových (161—175), o pověrách týkajících se soli
|
|
