kročilostí výrobní techniky. Nebyloť možno koláč tak veliký, který jistě měl také šířku к délce přiměřenou, péci jinak než v peci značně veliké

0 ústech zvláště širokých. A také sázení a vyjímání takového pečiva jistě vyžadovalo nemalé obratnosti.

Svátky slovanské — právě jako svátky jiných kmenů — byly výroční a občasné. Výroční vracely se v pravidelných obdobích, jsouce podmíněny určitými zjevy přírodními nebo hospodářskými. Takovými svátky byly uctívány slavnost slunovratu zimního a letního, jichž přežitky máme posud ve zvycích štědrovečerních a v pálení ohňů svatojanských. Rovněž stálým svátkem bylo vítání j ara, jež žije posud v obyčejích velikonočních, a oslava skončení s к 1 i-z n ě, jejímž dědicem stalo se pozdější posvícení. To byly asi hlavní milníky na dráze celoročního života, vyvyšující se nad úroveň průměrné všednosti. Mezi těmito svátečními hody vyskytovaly se ovšem ještě slavností menšího významu, jak svědčí ostatně některé dny, jež v lidovém zvykosloví posud vynikají. Takové jsou na př. ostatky masopustní, vynášení smrti, oslava rozkvetlé přírody a plodistvých sil jejích v slavností májové, začátek pasívy, dožinky aj.

Pravidelně vracely se též slavnosti na pamět předků, jež zajisté bývaly také u nás, jako jsou u Rusů, Bulharů a jiných Slovanů, zejména pravoslavných. A také u nás asi bývala nějaká „radunica" — zádušní slavnost jarní, a po ní nějaká slavnost „dzíadů" letních, jak se koná o letnicích na Rusi a jak jí znají v Bulharsku. Všecky tyto slavnosti měly svá svátková pečiva — slavností zádušní měly zejména koláče, jež se kladly nebožtíkům na hrob. Pravoslavní činí to posud o některých svátcích, na něž přešel dávný význam obětí, přinášených duchům předků, a kněží chodí na hřbitovy posvěcovat pečivo, položené na hrobích za dar nebožtíkům.

Vedle těchto obecných svátků, slavených ode všeho kmene zároveň, vyskytovaly se svátky rodinné, jak je přinášel nahodilý postup domácího života. Slavností rodinnou byl příchod nového člena rodiny, obdobný dnešním krtinám, slavností však byl i p o-h ř e b a bylo nutno rozmanitým způsobem — především obětmí — zabezpečiti se proti vlivům nepřátelských bytostí záhrobních. Obětí ty

1 jinak záležely v pečivu, u nás stopy jich zachovaly se také až na naše časy. Nejhlučnější událost rodinná — svatba — měla rovněž své význačné pečivo, jež v jednotlivých krajích dlením doby vyrostlo v tvary zvláště složité a umělé.

Stará tradice žádala, aby o všech těchto svátcích obecných i soukromých bylo robeno pečivo určité, ustálených tvarů. Vedle toho však v jednotlivých krajích umělecká tvořivost žen a hojnost příhodného materiálu pobízela vymýšleti pečivo přerozmanitých podob, jež těstem napodobily oblíbené tvary přírodní. Jako Slováčka vymýšlela barevné ozdoby na žudru a stěnách svého domku, jako jiná žena zdobila vyšitými jablíčky, růžičkami, srdíčky atd. své pleny, jako jiná rýsovala nebo malovala velikonoční vajíčka, tak Hanačka, ať tak dím, básnila v těstě. Z jejích obratných rukou za kterékoli příležitosti vychází množství větších i drobných buchtiček a koláčků, jež se jen jen rozsýpají, ale i roztodivných rohlíčků, makovníčků, skládanců, ostrožek (ptáčků), dolečků, pletenek, zavináčků, svítků, bábovek a jiných výrobků, o nichž mníte, že jsou přineseny od vynalézavého cukráře.