sliti na Zelený čtvrtek prostý lid sladkou kaší a v zápisích panských posud se čte, kolík kdy spotřebovali na ni medu. Medu užívá lidové lékařství vůbec v rozličných chorobách za lék, na Zelený čtvrtek však jest jeho ochranná moc zvláště vydatná. Staří i mladí požívají v ten den na lačný žaludek kousek chleba s medem a tím se zajistí proti zmijím, štírům, jedovatým mouchám, ano i proti — blechám. Také dobytek dostává po kousku chleba s medem, aby mu nic jedovatého neuškodilo, ba hospodář hází záhy z rána takový dárek také do domácí studně2), aby měla hojnost dobré vody a aby jí neznešva-řoval škaredý hmyz a žáby. Pěkný to zajisté přežitek dávných obětí živlů, který je každé domácnosti přímou podmínkou existence. Taková oběť je známa také z Lužice a sousedního Slezska.

Tážeme-li se, proč právě v ten čas bylo (a jest) medu užíváno hojněji než jindy, proč se družil ku pečivu svátkovému a spolu s ním obracel se v zmíněné oběti, shledáme zajisté odpověď velmi prostou. V ten čas včelaři přehlíželi včely a vybírali jim zásoby pláství, jež jim po zimě zbyly. Čerstvý med již svou vůní nabízel se к ochutnání, samoděk tedy pojil se ku pečivu, jež se peklo v tu dobu. V rozsáhlých hvozdech našich krajin pak byla včel hojnost — známoť, že na ně česká knížata mívala zvláštní brtníky.

A nyní všimněme si obrázků páně Rozumových i zpráv, jež k nim dodává. Pečiva, jež jsou věrně nakreslena podle skutečných ukázek, pekla se na Květnou neděli. Ta okolnost zasluhuje pozornosti. Nabylať Květná neděle — i když hledíme к rozmanitým popěvkům a říkánkám dětským (Květná neděla, kde's klíče děla? ...") а к pověrám zdravotním a hospodářským, jež se týkají svěcených kočiček — svého významu teprve křesťanstvím. Sama o sobě není asi s dědicem žádného původního svátku lidového. Ono pečení samo však jest dosti nápadné proto, že místy, na př. na Českobrodsku, lid má pověru, že na Květnou nedělí nemá se nic z mouky ani zadělávati ani péci, sice prý by se květ na stromích a na obilí zapekl a úroda prý by byla zničena. Lze se tedy domnívati, že robení zmíněného pečiva bylo na Květnou neděli přeneseno s jiného dne, nejspíš asi se Zeleného čtvrtku, kterýžto den, nejsa slaven za zasvěcený svátek, snadno mohl postrádatí takového nadbytku a hojnosti mimořádných pochoutek. Ve čtvrtek před svátky hospodyně měla také mnohem méně času, aby se mohla věncvati pečení drobotín, na něž děti čekaly. V té domněnce není jistě bez významu, že „boží dárky" byly slazeny medem, jehož pozdní a horší náhražkou jest tu jmenovaný syrup. Med však, jak jsme se snažili ukázati, jest význačnou poživatinou, požívanou a obětovanou na Zelený čtvrtek, po případě í v dalších dnech do velikonoční neděle.3)