Zmínil j sem se s počátku o věcí vůbec známé, že božím darem sluje po výtce chléb; teprve v širším smyslu říká se tak i pečivu vůbec, ale tu již má ten název význam poněkud ne-li příhanný, alespoň jaksi natrpklý. Zdařilých koláčů nebo jiného pečiva, povedlo-li se žádoucí měrou, hospodyně božím darem nenazve, leda že by jejím výrobkem někdo snad pohodil a ona tím názvem by se dovolávala povinné vážnosti к božímu daru. Zdrobnelina „boží dárek" mívá již význam určitě příhanný; značiť buď pečivo nezdařilé nebo tvarů hrubých. Odtud přenesen název „boží dárek" příslotkem i na člověka, zejména na obme-zeného, ale jinak neškodného hlupáčka, který stojí, kam ho kdo postaví.

„Božím dárkům" broumsko-hředelským asi nepřísluší takový význam příhanný. Spíše bych usoudil, že zobrazeným výrobkům dostalo se toho jména odtud, že byly dělány z téže látky — žitné mouky — z které se dělá také „boží dar" — chléb. Pak by se v „božích dárcích" skrýval význam mazlivý nebo libostný, obvyklý u většiny našich deminutiv.

Zobrazená pečiva sama zřejmě se rozpadávají ve dvě skupiny. První jest skupina figurková („Gebildbrote" zovou taková pečiva německé popisy), těstoví panáčci. Umělost nebo neumělost, směšnost nebo vážnost jest na nich věcí zcela lhostejnou. Hlavní vlastnost jejich jest, že představují lidské postavičky, po výtce děti. Tyto dětí — panáčci však živě upomínají na „dušičky", které pékaly hospodyně dětem pří každém pečení chleba. Z výškrabků, které zbyly v díží, když obvyklý počet pecnů byl již spracován, hospodyně urobila figurky, podobné děcku v peřince, naznačila na hlavě oči, nos a ústa, po případě vytvořila „dítě" již chodící, oddělivši od trupu také ruce a nohy. „Dušičky" byly někdy plněny také povidly. Přisvědčíme-li theorii M. Höf-lera, Schroettera a ],, kteří ve výročních pečivech spatřují přežitky starých kultů, usoudíme, že „dušičky" byly přinášeny v oběť ochranným duchům domovým, kterými se stávaly duše dávných předků. Snad tedy také prvá skupina „božích dárků" broumských měla kdysi takovou platnost; dokud věc není zjištěna z míst hojnějších a dokud není podepřena zprávami určitějšími a zevrubnějšími, nelze než zůstavili domněnkám volné pole.

Druhou skupinu tvoří výrobky, jež vznikly vesměs ze stejného prvku, jednoduchého, více nebo méně vyváleného pramene těstového. Růžička (při níž nám bezděky připadá veršík z velikonočních popěvků: „fiala růže kvéstí nemůže . . .") a poupě jsou tu přechodem od tvarů širších к užším nebo naopak. Jednoduchý praménec sám o sobě v podélné poloze nebo všelijak jsa prohnut a zatočen představuje hada, nožkami opatřen tvoří ještěrku, tedy živočichy, jež země jarem omládlá propouští ze zimních vazeb. Snad kdysi takoví pečení hádkové byli dáváni v oběť domovému hadu hospodáři. Jinak si náš lid všecky hady ošklivil a sotva by byl robil podobu tvora zvláště nepříjemného.

Z pramene vyválením prodlouženého vznikly další rozmanité dro-botíny, na nichž se zřejmě uplatnil vkus a tvůrčí duch výrobcův. Z prosté látky vytvořeno tu jistě vše, co vůbec bylo lze vymysliti a vy-tvořiti. Že se tu snadno vyskytly motivy, které upomínají na ozdoby archaeologických nálezů, nebude nikomu nápadno; také v jiných obo-