rech lidové tvořivosti, zejména ve výzdobě keramiky, udržují se stejné motivy se vzácnou konservativností. Zdvojením pramenů vznikly další tvary složitější, houstíčky, pletenky, věnečky, košíčky; v některém kousku dětská obrazotvornost viděla snad také ptáčka a j.

Ohlížíme-lí se, kde bychom shledali nějaký zvyk, podobný pečení brcumských „božích dárků", vzpomeneme si jistě na způsob, kterým podle Afanasjeva a jiných pramenů vítají příchod jara na Veliké Rusi. Na Světlou neděli, spadající do 1. poloviny března, pekou tam selky z těsta podoby ptáků, zejména skřivánků, pomazují je medem, věší je na ploty a dětí potom sbírajíce je volají ptactvo, aby již přiletělo a přineslo jaro. Byli tito pečení ptáčkové náhradou za prvotní živočišnou oběť démonům vegetačním, jak tvrdí Höfler v obdobných případech, vyskýtajících se u Germánů? —

O ostatním pečivu svátkovém stačí zmíniti se zcela stručně. Masopust měl ode dávna — jako posud — smažené šišky, koblihy a „boží milosti", kterýmžto jménem rozumějí se kousky nej jemnějšího, tence jako na nudle vyváleného těsta, do zlatová usmaženého a ocukrované-ho. P o s v í c e n í vedle koláčů, jež jsou buď otevřené, rozmrštěnce; buď zavinuté a takořka čtyřoké, skládance, zavíňáky, nebo přehnuté, přehybáky, nebo veliké německé, mělo hnětynky (mětynky, netynky). Ty pekou v některých krajích, na př. v středním Polabí, po celém plechu, s hojnou nádivkou makovou, mandlemi a hrozinkami uvnitř a těstovými ozdobami vně, jinde však, na př. na Příbramsku, jen jako drobné, ozdobné pečivo z máslového těsta. Na Českobrodsku a v sousedních končinách po takové veliké hnětynce musí doslat ve službě každý chasník a každá děvečka a po ošatce koláčů k tomu. Na Bene-šovsku dávala děvčata drobné, máslové hnětynky, zavázané v šátku, svým tanečníkům darem i se šátkem, v naších dobách stačí na to již jen papírový sáček.

Z příležitostného pečiva vedle koláčů, které se odjakživa hodily na každou slavnost a z nedostatku zvláštního druhu byly pečeny (ale jen horší a v menší míře) zejména o svátcích svatodušních, byly nejvíce rozšířeny věnce. Byly nezbytnou součástí hodů svatebních a tou příležitostí dělaly se tak veliké, že někdy bylo nutno až i ústí pece obouratí, aby se pečený věnec mohl bez porušení vysadíti, a nesměl se s plechu sundati, sice by se byl tíhou a křehkostí polámal. Jak rozmanité a složité byly svatební věnce, jež nezřídka ani věncům již nebyly podobny, jak bohatá byla jejích výstroj, o tom bylo psáno v popisech svateb a jinde, netřeba tedy o tom se zmiňovati. — Věnce byly také posílány do kouta šestinedělkám a byly ustálenou, zvykovou částí kmotřenského daru. Kde se krtiny slavily okázaleji, tam ovšem na hostině věnec nesměl chyběti; chudé domácnosti pak zjednávaly si kmotry zámožné, aby z jejich daru nějaký čas všecka rodina dobře se poměla.

Věnce svatební i koutní byly prvotně asi obětí, přinášenou jednak duchům ochranným, jejíchž přízeň měla býti získána, jednak měla novorozence i rodičky uchrániti škodlivých vlivů zlých mocností, v něž se kdysi jistě věřilo, jak dosvědčují četné pověry posud zachované.

Pečiva lišila se vespolek krajem asi jako kroj, výšivky a jiné části lidové kultury. Některé výrobky nalezneme všude stejné, jiné mají stejná jména, ale podoby různé, některé jsou výhradním majetkem