šených, jednak v přímém přestupování ke konfessím křesťanským. Tyto partie v knize, jakož i část závěrečná ovšem spadají již mimo etno-r grafii a není třeba, abychom si zde jich všímali podrobněji.

*

Zaranie Śląskie. Kwartalnik literacki. Roč. II.—III. Vydává Tor warzystwo Ludoznawcze w Cieszynie. (1908—10),

Často bylo již v našich listech konstatováno, že Poláci se starají o Slezsko mnohem více než my, že jejich práce politická i kulturní jest daleko hlubší, soustavnější a promyšlenější než na straně české. Ukázkou jejich kulturního snažení — zabarveného ovšem též tendencemi politickými — jest časopis „Zaranie śląskie", o jehož druhém a třetím ročníku chci podati stručnou zprávu. Vydavatelem jest — počínaje 2. ročníkem —• Towarzystwo Ludoznawcze w Cieszynie a redakci vede Kruh pracovníků, z nichž dr, Ernest Farník (zodpovědný redaktor) rediguje část ethnografickou. Cíl, jejž časopis sleduje, jest patrný z obsahu: Chce soustředili literární práci slezských Poláků a podporo-vatí sbírání ethnografického materiálu, který v denních listech obyčejně zapadne bez užitku. „Zaranie" přináší lyriku, epiku, drobnou bel-letrii i ukázky dramatické ■— většinou práce slezských autorů vzaté ze života slezského, goralského lidu, informuje čtenáře o polské literatuře atd,; část vědecká obsahuje vedle drobných příspěvků к dějinám slezským zejména národopisné materiály a stati.

Z článků, jež se dotýkají národopisu, upozorňuji na tyto: Roč. II., seš. 2. Profesor krakovské university, známý jazykozpytec Jan Rozwadowski vrací se ještě jednou к výkladu slova „Olza" (známá řeka) a bystře, s dávkou ironie vyvrací pseudopatriotické „etymologie" p. Ma-tusiaka, otištěné v časop. Lud XIV.

Velmi uboze působí vedle stati Rozwadowského článek р. E. Ker-mela: Z literatur słowiańskich. O słowackiej poezyi ludowej. (R. П., seš. 2.). Účel své stati vykládá p. autor sám, poznamenávaje, že „sprawozdania niniejsze mają mieć charakter czysto informacyjny". Lituji opravdu čtenářů „Zarania": jsou informováni pramízerně. Což je možno mínití vážně větu: Język polski bowiem przez dłuższy czas, bo do wieku XVI, wywierał bezprośredni wpływ na rozwój gwar polskich na stokach Beskidów i Tatr, zwanych dzisiaj pod zbiorowa nazwą Słowaczyzny?" Pan Kermel dokazuje to „filologicky", nalézaje na př., že „ze staropolszczyzny pozostał do dziś dnia w gwarach słowackich celownik am zamiast dzisiej szego polskiego (str. 63—4) om, na př. strakám i wranam rozhádzala —•" (!!) Připouštím, že dilettantské nesmysly toho druhu nezasluhují zmínky ve vědeckém časopise, ale v poslední době se tyto názory v Polsku — na štěstí jen mezi populárními spiso* vateli — povážlivě šíří. Prof. Polívka ukázal v NVČ. VI. 188 n. na fa-mosní theorie, jež přednášel p. G. Smólski v Bibl. Wařsz. Ostatně netřeba chodití daleko, neboť v témž čísle „Zarania" píše p. E. Grim o Hurbanu Vajanském a dokládá v poznámce, že „język ludowy (totiž slovenský) zachował dawné swe brzmienie, podobne do gwary naszego ludú śląskiego". (L. c. str, 67,) Souhlasím s p. Kermelem, že by bylo třeba, aby se Poláci starali více o ostatní literatury slovanské, ale ti; kdož chtějí polské obecenstvo informovati, musí tak učiniti způsobem důstojným dnešního stavu vědy. Stať p. Kermela jest velmi prázdná;