к otřelým frásím o slovenské lidové písni připojil hrstku textů. Na konci článku slíbeno pokračování, ale ani v dalších sešitech II, roč. ani ve III. jsem ho nenašel. Či snad redakce sama poznala cenu této „studie" a poděkovala za pokračování?

V roč. III. seš, 3,—4, podává р. E. Kołodziejczyk článek „Słowianie w poezyi ludowej polskiej." Autor sestavil několik písní polských, lidových i poloumělých, v nichž jsou zmínky o slovanských národech. Zajímavé jest na př. poloumělé skládání o „Janie z Bolesława", utopeném na rozkaz krále Václava. V písních beskydských horalů jest zase hojně zmínek o Slovácích. Na straně 98. cituje p. autor některé písně, které mají objasniti názor polského lidu o Rusí-nech a vedle jiných textů nalézám tu též — píseň o panu Sa-vovi, zabitém od kozáků. K tomu připomínám, že píseň o Sa-vovi nemůže býti nazvána písní polskou. Jest to jen polonisovaný text známé maloruské písně o Savovi (srovn. Holovačkyj, Народ, irbc. I. 18,). Ostatně musilo by se teprve zjistiti, zdali tato píseň v polském lidu vůbec kdy byla zpívána, neboť mají-li jí Wacław z Oleska a Wójcicki, neznamená to nic, vždyť víme, že tito sběratelé do svých sbírek pojali mnoho písní maloruských. Znám sice ještě jeden text ze sbírky Glogerovy (Pieśni ludu, str. 231.), ale není jisto, zapsal-li ji Gloger skutečně sám z úst lidu. Vím, že článeček р. K, nemá aspirací vědeckých, ale právě studie určené širším kruhům čtenářstva mají vynikati přesností údajů.

Z příspěvků bibliografických nej důležitější jsou „Materyały do bibliografii naukowej księstwa cieszyńskiego". Část I. (Roč. III, č. 3.—4.) Jan Bystroň sestavil tu řadu studií a děl o Slezsku, přihlížeje zejména к etnografií, jazykovědě, zeměpisu, historii atd. Cituje též důležitější kritiky o význačných pracích.

Na konci každého sešitu najdeme národopisný materiál z Těšínská. Jsou to přísloví, pořekadla, hádanky (roč. II,, seš. 2., 3., 4.), pro-saické anekdoty o sv. Petrovi, o goralech a cikánech (roč. II., seš. 1., seš, 4.), výroční obyčeje a obřady, na př. v době velikonoční, před sv. Janem Křtitelem atd. (roč. II., seš. 3.—4.), vypravování o vodníkovi (roč. III., seš. 2.) atd. Z delších vypravování zasluhuje pozornosti článeček „Handerlok" (roč. II., seš. 1,, str, 46), v němž Jan Sznurowacki zachytil (a v nářečí zapsal) zajímavý monolog starého hadráře, který vykládá tajemství svého řemesla a poučuje okolostojící, jak „handerlok musí sztudyrować sześć roków" atd,

Z karvínsko-ostravského uhelného revíru vzato jest vypravování „Fontana" (roč, II., seš. 4.). Tak totiž nazývá tamější lid podzemního ducha. Duch vodil chudého horníka sto let pod zemí, chłop se vrátí к ostatním horníkům a diví se, že ho vybízejí, aby vlezl do jakési klece a dal se vytáhnouti. Doma nikoho nepoznává a na faře se dozví, že před sto lety zmizel.

' Vedle variantu známé pohádky o kohoutkovi a slepičce byly zapsány 3 pohádky (vesměs varianty):

: ľ. 0 zakleté princezně. (Roč. II., seš. 4.). Princezna leží v rakvi v kostele. Každého vojáka, který tam v noci jest na stráži, udusí. Jeden voják, poučen stařečkem, lehne si do truhly, z níž princezna v noci vyskočila, a tak ji zbaví kouzla.