str. 86
2. O princi zakletém ve zvíře. Kupec j de na cesty, ňej -mladší dcera prosí, aby jí přinesl růže; přivezl, ale oznámí dceři, že dcera musí do oné zahrady, kde je natrhal. (Roč. III., seš. 2.) 3. Okup-c i. Hospodský se vsadí s kupcem, že dostane od kupcovy ženy prsten. Dosáhne toho nemotornou lstí. Kupec se rozejde se ženou, která se dostane к poustevníkovi, který jí dá ostříhati vlasy a vydávaje ji za chlapce, dá ji do škol. Dostane jméno Kastulus a po čase jest přijata do kanceláře za písaře. Když město, v němž žije, má býti vypáleno, Kastulus jde к císaři a vyprosí milost. Slouží pak císaři na vojně a jedenkrát jede do své dědiny na návštěvu. Cestou najme svého manžela za sluhu. Sluha myje Kastulovi nohy a pozná znamení na pravé noze. Manželé se poznali a hospodský, který je rozvedl, byl roztrhán čtyřmi voly. (Roč. III., seš. 2.)
Nej větší péči věnovala redakce lidové písni. V každém sešitě jest řada písní a koled, jež jsou vydávány ve zvláštním otisku, jako příloha ke každému ročníku. Nezmiňuji se o nich zde, neboť jest třeba po-jednatí o nich samostatně.
Jak patrno, jest národopisný materiál, jejž „Zaranie śląskie" ve II. a III. roč. přineslo, rozmanitý a zajímavý; přál bych jen, aby mu v příštích ročnících bylo věnováno ještě více místa, a aby redakční kruh přísněji posuzoval „populární" stati z oboru slovanské lidové poesie. Jiří Horák.
*
Володимир Гнатюк: Етнограф1чн1 материями з УгорСкоЧ Руси. 3i6paB- Т. V. Казки з Бачки. (Етнограф. Збарник XXIX.) У Львов1 1910, str. 318.
V 9. sv. Etnograf. Zbírnyka vydal Volod. Hnatjuk písně, sebrané ve dvou osadách jíhouherského kraje Bačky, a sice v Keresturu a Ko-cuře. К této sbírce přiřazuje se nyní další svazek prosaických povídek, pohádek, který právě svým daleko obsáhlejším materiálem předstihuje sbírku písní z těchto dvou míst, vytištěnou v 9. sv. Tento svazek, jakožto i zvláštní rozprava našeho znamenitého etnografa, vzbudily dosti živou kontroversi ö povaze jazyka těchto osadníků. Srv. Národopis. Sborník VII., 216; VIII., 152, Národopis. Věstník III., 12. Na základě pak nového tohoto svazku jsme jen více ještě utvrzeni, že jazyk těchto povídek náleží do skupiny východoslovenské. Dialekt v těch 150 létech, která prožil od svého stěhování z kraje hornouherského, v podstatě své celkem málo se změnil, leda že přibral daleko více leksikálních živlů srbských, než se mohlo souditi podle pouhé sbírky písní. Prostřednictvím srbským proniklo do toho dialektu také leckteré slovo orientální, zvláště turecké. Uvedeme řadu takových slov jak srbských, tak cizích v srbštíně obvyklých: b äkar 123, 218, bakami 108, 167, barem 300, b i t a n g a 53, b r í g a 23, b u d ž a k 118, č a m e c 249, 302, či o-v e s t v o 54, 186 (šak ja tebe naučím človestva 54), dok, dog ňebudze 291, 300, du ť an 132, 254, espap 218, g a dna žvir 182, že to g a d n e 198, g a 1 i j a 180, 218, g a 1 i j a š 180, gospoda 48, 125, 219, grat (gu jednemu gradu) 54, 67, 197, nazberaľi g r a ň a dże-jakí konári 275 (gräňe = frondes), ňebulo kabla 88, začirel kabel 70 (kabao, kabla = kbel), šusterskí kalfove 261, haram-b á š а 92, vedle h a r a mb i j a š 21, 76, 92, medzi dzivu lozu 251 (divja loza vítiš vinifera siluris, silvestrís, lambrusca), ma gar e c 44,
