kouši bájeslovnou bytost; obyčejně tři se zjevují, když rek zakřeše ocilkou o křemen, aneb obrátí třikráte prsten ná prstu. Jinak jest maďarských slov v těchto textech velmi značné množství, patrně v nové době maďarský vliv dochází ještě větší měrou výrazu v jazyce těchto osadníků, než se dálo v jich hornouherské vlasti. Přesněji ho oceniti bude moci znalec maďarského jazyka. I jinak se maďarský vliv projevuje. Vydavatel sám, str. 51. pozn., poznamenal, že bájeslovný zjev maďarských pohádek Tindejr Sejp-Ilona, Tej dirsíp-Ilona pronikl do těchto pohádek — vyskytuje se v č. 5. a 39.; z téhož prostředí vzata také jména osobní. Imre 74, Er ž a 10), Tizeš 259, V a r g a-1 e g i ň 98 a j.

Německý vliv jest patrně velmi slabý, ačkoliv uherský jih silně jest protkán německými osadami a maloruskoslovenští osadníci stýkali se jistě také s Němci. Zvláštní jest, jak jsou německá slova zkomolena: haj z i b a n 85 („Eisenbahn"), к 1 aj b a s 283 („Bleiweis").

Povídkového materiálu sebral Volod. Hnatjuk v těchto dvou osadách veliký počet. Přítomný svazek obsahuje 50 čísel a ještě se slibuje jeden svazek! Pohádka žije patrně u toho lidu dosud bujným životem, a také formální jich ráz vydává výmluvné toho svědectví. Vydaný materiál byl sebrán hlavně v Kocuře od 6 mužů a 3 žen, daleko menší počet, všeho jen 10 čísel v Kerestuře od 2 žen. Někteří tito vypravovatelé skutečně vynikají jak bohatým repertoirem, tak vypravovatelským uměním, v Kocuře Imre Farkaš vypravoval 13 čísel, Mitro Palančaní 12 čísel, Osíf Kulíc 7 čísel, v Kerestuře Julíja Molnarova, která našemu sběrateli dodala také hojný počet písní do IXého sv. Etnograf Zbírnyka vypravovala 9 pohádek. Právem, vytýká vydavatel v předmluvě velké vypravovatelské umění některých těchto povídkářů. O jednom z nich, Kuličovi, připomíná rys velice charakteristický. Hnatjuk zapisoval od 8. hod. ranní až do 8. hod. večerní s hodínnou přestávkou v poledne. Přirozeně byl potom tak unaven, že byl nucen přerušit! práci í v tom případě, že povídkář nebyí ještě dokončil své vypravování. Řekl pak řečenému vypravovateli, aby si zapamatoval, kde přestal, aby ráno mohl pokračovati. A skutečně Kulic bez nej menších obtíží vypravoval dále od místa, kde večer přestal, aniž by se byl pozoroval sebe menší sled takového dosti násilného přetržení jeho povídky. Zajisté vypravovatelé namnoze ztrácejí úplně nit, jakmile někdo jim skočí do řeči, přeruší je, a přicházejí úplně z konceptu. Nejenom dovedný, ale zvláště velice zkušený vypravovatel, člověk, který své povídky velmi často opakuje při různých příležitostech, může tak snadno pokraoovatí až druhý den v povídce své, kde večer byl přerušen. Hnatjuk podávaje autobiografie dvou svých pohádkářů, činí ještě jinou zajímavou poznámku. Vytýká, jak těžko bývá podáva ti životopisný nárys a charakteristiku takových lidových vypravovatelů. Nechtívají o sobě povídatí, někdy nemají co říkati, než nejvšednější udaje ze svého života, nemající žádné ceny pro individualitu jeho, někdy dokonce o sobě vypravují docela ve formě pohádkové. Snad by se doporučovalo v takových případech od jiných lidí vyzvídatí důležitější udaje životopisné. Ze životopisného nárysu Kuličova vybíráme, jako charakteristické, že ve škole tou měrou prospíval, že mu učitel svěřoval nejmladší děti, a dále zvláště, že nádeničil na vinicí u Kar lovce: tu zajisté přejal mnoho slov srbských, tu snad také poznal a snad také zapamatoval leckterou pohádku