srbskou, Autobiografie druhého yypravovatele, Imre Farkaša jest složena docela jako typická, lživá pohádka, a z ní skutečně nelze takřka ničeho získatí pro kritiku jeho povídek. Třetí z jmenovaných nechtěl vůbec nic říkati ze svého života.

Nebudeme podrobněji rozbírati jednotlivé pohádky, ani uváděti k nim paralely, resp. doplňovati literaturu uváděnou vydavatelem za jednotlivými čísly. Zastavíme se pouze u dvou, tří. Nej zvláštnější je asi obšírná pohádka Imre Farkašova č. 9., str. 73—90: „Matka zrádkyní vlastního syna". Vypravuje ji jako o sobě samém, jak přišel ke králi, seznámil se s princem Andrim, a pak začal vypravovati osudy princovy a jeho matky. Obvyklá látka jest oživena motivy, vzatými z denního života. Vyhledávaje na konci zrádnou matku, sejde se rek s dvěma strážníky finančními a zví od nich, jaký život vedla jeho matka, „koho vidí, toho miluje". Převleče se do uniformy finančního strážníka a vstoupí tak do matčina domku, neboť chtěl si osvoj ití zázračný opasek, o který ho matka byla obelstila. Matka „financovi" nabízela svou lásku, Usnula, mezi tím, co pil víno. Pak chopil opasek, visící nad její postelí, a odešel. Když se probudila a poznala, že opasek zmizel, zabodla se nožem. Druhá verse téže látky č. 8, str, 65—73, začíná lživou pohádkou, dosti svéráznou: „car" smluvil se svými pány, že na všecko, cokoliv človíček poví, budou říkati „pravda". Začal: „Váš otec byl velmi chudý!" Všichni křičí: Pravda! „Můj otec byl velmi bohatý!" Všichni křičí: Pravda! „A půjčil vašemu otci tři korce dukátů." Všichni křičí: Pravda! „No, když pravda, a já pro ně přišel..." Potom vypravuje o zrádné matce.

Originálními rysy vyznačuje se povídka č. 3., str. 19—33; čarodějnice ukládá třem bratrům čistiti její chlév a hrozí tomu, kdo to nesvede, že vyřeže řemeny ze zad. Tato známá Herkulesova práce vypravuje se po různu v pohádkách, třebas bez těchto přídavků, srv. Kohler Klein, Schrift. 1, 170. Vykonal to nej mladší rek pomocí služky čarodějničiny, a na její radu vyžádal si za odměnu růžek, ze kterého vyjde nepřehledné množství dobytka, když udeří naň proutkem. Předčasně vyhnal si takto dobytek a nemohl jej více dostati do vnitř. Pomohl mu človíček v zeleném kabátku, ale ne za obvyklou odměnu, slib, že mu dá, o čem doma neví, než za slib, že se nebude nikdy ženiti. Přísahu vykonal sedmkráte na koňské hlavě. Doma ho však přece к ženitbě donutili, a v tom okamžiku zjevil se zelený kabátek: dal se na útěk, a utekl až na druhý svět. Po různých příhodách vynesl ho z „druhého světa" pták noh — „grik-magaríca" se tu jmenuje — jehož mláďata před ohnivým deštěni ochránil;; pták ho byl dříve spolkl, a když slyšel o jeho skutku, vyblíl: bylť pak. sedmkráte krásnější, než před tím. — Zcela originální jest povídka č. 37,, str. 265—269, ale nepochybně Imre Farkaš její motivaci čerpal přímo neb nepřímo z knižního pramene, neboť nelze u tohoto prostého človíčka předpokládat! takový kritický zájem o maďarskou literaturu: vypravuje, jak čert hledal a žádal stále práci od svého hospodáře, a když nevěděli, jakou práci mu dáti, uložil mu, „aby posbíral po maďarské zemí všecky špatné knížky, špatné kalendáře, šoatné noviny, a vůbec všeliké špatné psaní, všecko aby snesl do jedné hromady; z každé tiskárny aby denně svážel jednu novinu z těch špatných". — Dal se do práce, nanesl celý dvůr plný takových tiskovin, „ale nemůže Uch nikdy sesbíratí, neboť když jednu přinese, ihned tři udělají". Spálili, co měli, ale ďábel i nyní snáší, ani jich nesnese, pokud svět světem".