str. 90
Povídky své počínají tito vypravovatelé bez nějakých zvláštních u-stálených formulek, přistupují hned přímo к ději, aniž by vymezovali své stanovisko к němu. Jen č. 37., str. 244 má kratičký úvod „Bulo ras tak, dze bulo, dze ňe bulo, toho ňe možeme povesc, 1'em že bulo". Ani závěrečných formulek nějak zvláště vynikajících není. Obyčejně dodáváno „i n y n í ž i j í, neumřeli" a pod. Pozměněno: „Jak to Ilona učula, počala rukí lamač, plakac, može buc i teraz plače", str. 51, č. 5. Oblíbena jest ještě formulka veršovaná (!) Imre Farkaš končívá: „Spraveli svadzbu bohatú, odraľi kravu rohatú, do lopovika sr . . i, chto budze sluchac tuto pripovetku, do hlavi mu trepaľi, str. 43, č. 4.; str. 90, č. 9.; str. 104, č. 11. (něco změněno), pokaženo str. 15, č. 1.
Mitro Polančani proměnil.. . „zabiľí kravu rohatú, na tej kravi bul dzvonok, tamtim šickim do rici kolok", str. 151, č. 19., podobně Juli j a Molnar: „Pa zabili kravu rohatú, spravili hoscinu bohatú, i tej kravi do chrepta kolok i tej pripovetki koňec" (str. 207, č. 23.). To připomíná oblíbené zakončení slovenských pohádek, „ .. . dali im peňazí, zbožia i kravu — a ta krava mala zvonec — už je tej rozprávke koniec". Dobšinský 5, 12; pod. 2, 88 a j.
Někdy dodáno proste, tak v pohádkách Julije Molnárové, „už tej pripovédkí koňec", str. 143, č. 17.; 290, č. 42.; 292, č. 43.; aneb proste „hotova", str. 205, č. 27. Imre Farkaš končil někdy ještě výkřikem „huja!" str. 122, č. 13. Ojediněle zakončena jest pohádka nějakým přáním, adresovaným patrně posluchačům, sběrateli „Naj budu zdrávi", str. 197, č. 25.
Přestáváme na těch několika běžných poznámkách. Nová sbírka Hnatjukova vyvolá řadu zajímavých problémů. Jedním z nejdůležitěji ších bude, blíže srovnávati tyto pohádky slovensko-ruských osadníků v jižních Uhrách s pohádkami národů je obklopujících, zvláště pak s tradicemi panujícího národa maďarského. Že tento vliv jest nejsil-nější, silnější než vliv srbský, toho svědkem nej výmluvně] ším jest sám jazyk. Že se uplatnil také v obsahu pohádek, bylo již poznamenáno. Bude třeba to vyšetřovati podrobněji. Také s technické stránky, se stránky formální bude zajímavo srovnávati novou sbírku se sbírkami pohádek z původní hornouherské vlastí těchto osadníků as pohádkami jich nynějších sousedů. Volodymyr Hnatjuk zahrnuje nás neúnavně nesmírným množstvím materiálu, a věda bude míti léta s nimi mnohou a těžkou práci. Že speciálně pro látkovědné studie přináší nová sbírka hojný zisk, není třeba ani zvláště podotýkati. J. Polívka.
*
Arnautské pohádky. Ze sbírky dra. Číra Truhelky vybral a z char-vat. přeložil Matyáš Hajný. Brno 1911. (Žákovská knižnice, sv. IV.), str. 112.
Pohádky arnautské čili albánské, jak my obyčejně říkáme, dávno jíž obracely na sebe pozornost učeného světa, neboť byly záhy v překladech, hlavně německých a francouzských, učiněny přístupny i onam kruhům, které nehledaly v nich pouze materiál jazykovědecký. V novější době zapsal větší jich sbírku dr. Ciro Truhelka, chvalně známý svou prací na poli archeologie a etnologie severozápadních krajů Balkánského poloostrova. Zapsal je podle vypravování rodilých Albánců z Tetova, z kmene Malisorů a Gegů, a řadu těchto.svých zápisů vydal
