*

F r. Panzer: Das deutsche Volkslied der Gegenwart. (Neue Jahrbücher für das klassische Altertum etc. XV. Jhg. 1912. XXIX. а XXX. svazku, 1. seš., str. 63. n.)

Známý germanista Friedrich Panzer, rektor nedávno zřízené akademie pro sociální vědy ve Frankfurtu n. Moli., proslovil při nastoupení svého úřadu velmi zajímavou přednášku o dnešní německé písni lidové a v lednovém čísle uvedené revue ji otiskl.

Dotknuv se otázky o poměru filologie a literárních dějin к ostatním vědám sociálním charakterisuje stručně ráz primitivní literatury. -Základem sociálního ústrojí není individuum, nýbrž společnost, tlupa, smečka, a produktem této kollektivistícké organisace jest primitivní literatura. Další vývoj literární a společenský lze shrnouti ve větu: Osvobození individua z pout společnosti. Ovšem tento vývoj postupuje velice zvolna a ještě v dnešní době najdeme v organismu národním četné zbytky tohoto staršího vývojového stadia. Vedle některých představ mythických a náboženských jsou to lidové zvyky a obřady, zejména však rozsáhlé oblasti literatury tradicionalní, t. j. lidová píseň, pohádka, pověst atd. Připojiv k tomu všeobecnému úvodu stručné poznámky historické, uvažuje Panzer o definici lidové písně. Polemisuje s názory Johna Meiera a právem podotýká, že obsah pojmu „lidová píseň" není stálý, nýbrž že každá kulturní epocha jej mění, a že tedy lze jej stanovití s jakousi přesností, jen pro určitou dobu a určitý národ.

Mnohé typické rysy lidové poesie lze snadno vysvětliti, uvědomí-me-li si jasně tato tří fakta:

1. Lidová poesie udržuje se většinou jen ústní tradicí;

2. nositelem této tradice jest lid;

3. lidová píseň se zpívá.

Vliv ústní tradice projevuje se hlavně tím, že forma písně se stále mění. Posluchač na př. špatně slyší a reprodukuje slyšenou píseň odchylně, často s chybami. Jindy zase selže pamět a lidový pěvec změní pořad strof, vynechá některé, interpoluje verše, zejména pak jest patrna tendence nahradití vše zvláštní, jedinečné rysy všeobecnými, typickými, vzatými odjinud. Tak vznikají rozsáhlé skupiny písní, jež spolu splývají, doplňují se a tím si vysvětlíme, proč jest tak obtížno stanovití původní typ nějakého motivu písňového.

Většina písní, které německý lid v nynější době zpívá, patří podle údajů Panzerových do kategorie písní zlidovělých, t. j. jsou to výtvory umělých básníků, které vnikly rozmanitými cestami — často čistě nahodile — do lidu a došly obliby. Avšak tato změua prostředí působí pronikavě na jejich obsah. Lid, t. j. zejména venkovské zemědělské obyvatelstvo, konservative ve svých názorech, omezené na úzký kruh představ, přizpůsobuje tyto cizí básně své kulturní úrovní, mění je podle svého vkusu, a tak vznikají útvary valně pozměněné. Umělecká hodnota písní tím často stoupne: přeplněná, frásovitá dikce mizí, hlavní linie děje vystupují plasticky v popředí, místo mnohomluvných reflexí najdeme staré, typické formule atd. Jindy však se píseň pokazí a celé