- sem o selských bouřích v XVII. a XVIII. stol. a detaily z místních dějin. Po stránce věcné bych vytkl, že autor opakuje ještě zprávy Svát-kovy o spiknutí proti císaři Leopoldovi r. 1680 a dále, že při líčení událostí r. 1775 necituje Vaváka, jehož Paměti jsou právě pro tuto dobu pramenem svrchované důležitosti.

Část svých studií, věnovaných životu východočeského lidu, shrnul p. autor v prvních třech kapitolách („Narození dítka", „Žena v šestinedělí a další vývin dítěte", „Požár a krupobití"). Jasně a přehledně sestavil nej důležitější obřady a obyčeje, jejichž hlavním účelem jest jednak chrániti novorozeně a matku před škodlivými vlivy zlých bytostí; jednak zvěděti něco o budoucnosti dítěte.

O způsobu zpracování bych podotkl toto: Souhlasím úplně s názorem, že při monografických studiích tohoto druhu nesmíme žádati na autoru, aby zkoumal svůj materiál s vyššího stanoviska srovnávacího. Vzdálenost od velkých knihoven a nemožnost stopovatí současnou literaturu, maří úspěšnou práci v tom směru, ba naopak, často se stává, že cenné a zajímavé publikace bývají zatíženy ballastem zastaralých výkladů a fantastických kombinací. Nežádám všeobecných výkladů ve stručných statích p. Blažkových — mám jinou věc na mysli. Jest totiž řada publikací, kterých p. autor jistě může pohodlně užívati, jako га př. Národopisný sborník okr. Hořického, obsáhlá monografie dra. K. V. Adámka, Lid na Hlinecku, dvacet ročníků Čes. Lidu, Zprávy Musea okresu hlineckého, jež vydává dr. К. V. Adámek, atd. Kdyby byl pan autor jen tento materiál přibral к srovnávání (i negativní výsledk-jsou důležité!), byl by obsah jeho knížky vzrostl jen nepatrně, ale cena práce by se značně zvýšila. Stačila by pouhá — ovšem přesná — data bibliografická, neboť již tím by byla usnadněna práce příštímu badateli, který by se pokusil napsati nám soustavnou národopisnou studii o českém dítěti, prácí, která by snesla srovnání s vynikajícím dílem Kuzeljovým o dítěti maloruském. (Srovn. o něm referát F. V. Vykoukala v N. V. Č., IL, 45 n.)

V kapitole o zažehnávání ohně, o zaklínačích krupobití a požárů sloučil p. autor tři své starší články v Čes. Lidu (r. VIII., XII. а XV.). Z místní tradice zapsal četné anekdotické příběhy o cikánech, kteří měli moc nad ohněm, o vandrovních, kteří dovedli odváděti mračna atd. Lituji jen, že otiskl pouze jednu zaklínací formuli (str. 31.), ačkoliv podle jeho slov soudím, že jich má více v zásobě. Právě tyto formule jsou velice zajímavé, bývají často starobylé a jsou vždy pozoruhodnými příspěvky ke studiu víry v moc slova.

Uvedu zde onu formuli, kterou autor podává, a připojím к ní několik poznámek, které ovšem nikterak nevyčerpávaj í látky.

„Jeden Pán Bůh všemohoucí, ten který kraluje a kralovati bude svou mocí, dvě tabule Mojžíšovy, 3 patriarchové, 4 evangelistově, 5 ran Ježíšových, 6 štoudví v Káni Galilejské postavených, 7 darů Ducha sv., 8 blahoslavenství, 9 kůrů andělských, 10 Božích přikázání, 11 panen zamordovaných a v kůru (?) na kolena pochovaných, 12 apoštolů na svět rozeslaných."

„Totéž muselo se" — vysvětluje autor — „říkati i zpět, při čemž pokaždé nutno bylo první větu opakovatí" .. . atd.