str. 127
potkal student ďábla a ten mu hrozil, že mu hlavu utrhne, jak mu neuhádne, co žádá. „Ty zácku ucony, w skołach wyćwicony, powiedz mí, co to j es jeden?" Student odpovídá známým způsobem a zvítězí nad ďáblem. (Srovn. Zbiór wiadom. do antrop. kraj., X,, 220-1.; Kolberg, Mazowsze, III., 56.)
Na tyto varianty polské upomína poněkud var. moravský (z Ky-jovska), který otiskl Fr. Viktorin v Čes. Lidu, XVIII., 126. n. „Anci-krist" prý bude jednou choditi po světě a bude každému dávati oněch 12 otázek. „Kdo správně neodpoví, je v jeho moci; kdo správně odpoví, jest od ďábla vysvobozen," A ohlas pohádkového motivu o zápase mezi ďáblem a člověkem spatřuji též v polské vánoční hře (Kolberg, Lud, Ser. V., 205,), kde ďábel dává těchto 12 otázek žáčkovi; ten všecky zodpoví a ďábel odběhne s nepořízenou. Jinde se dvanáct slov pravdy mění v pouhý kolední text, jako na př, ve var. z polského Slezska. (Zaranie śląskie, II., str. 95.); v témž ročníku, str, 135,, otiskl M. Czeszewski jiný var. polský a výňatky z německé knížky židovské, neznaje patrně práce Udzielowy.J
U nás dostalo se toto skládání do repertoiru „Řehořského vojska", ale nepatřilo asi do počtu stálých typických říkadel a písní Řehořské slavnosti, neboť jsem ho nenašel ani v jediném z četných popisů Řehoř-ských her, které jsem srovnával.2) Pro svůj sborový ráz a náboženský obsah se toto říkadlo hodilo koledníkům v každé době. Z toho, co zde bylo uvedeno, pochopíme také, jak se dvanáct slov pravdy dostalo mezi zaklínací formule. Jistě zde působil především jejich židovský původ — v zaklínacích formulích jest plno slov hebrejských — a pak snad též nejasné reminiscence na to, že magická síla těchto slov dovede za-plašiti ďábla. (O souvislosti dvanácti slov s Hagadou židovskou srovn, R. Köhler, Kleinere Schriften, III., 355.)
Zmínil jsem se již nahoře, že VII. kap. obsahuje výpisky z „Formuláře družbovského fraíkumstu", jejž r. 1803 sepsal družba Václav Zavřel. Družbové bývali duší svatby a důležitost jejich „úřadu" jest patrna z toho, že mívali pevnou organisaci cechovní. Zajímavé artikule, vydané „poctivému shromáždění mládenců, žváčů, družeb a muzikantů" městskou radou čáslavskou r. 1725 (Č. L. II. 655 n.) dokazují, jak mnohostranné byly povinnosti družbovy, jenž zejména měl dbáti o to, aby vše dálo se podle starodávného obvyklého řádu.
Proto také vznikaly rukopisné sborníčky, v nichž si družbové zaznamenávali jednak formuláře řečí, přípitků a pod., jednak celý postup
1) Lužický variant uvádí Sušil. (Haupt-Smolér, Pjesnički, IL, 150. č. CXCIX.) Text liší se poněkud od var. našich a není uvedeno, kdy se zpívá,
2) Zíbrt, Staroč. výr. obyč., str. 65. n. a v Č. L., Vi., 12 п.; Krolmus, Staroć, pov., II.7 23. п.; v. Reinsberg-Düringsfeld, Festkalender atd., str. 94. п.; J. J. Hanuš, Bájeslov. kal., 94. п.; Časop. Spol. přát. starož., r. IV.; dr. К. V. Adámek, Líd na Hlinecku, 91. n. Mimo to hojný materiál v Č. L., L, 601. п.; II. 66 п.; V. 97., 167., 263., 452.; IX. 223., 354.; X. 237., 453.; XI. 406.; XII. 285.; XIV. 195.; Pardubicko atd., II. 244.; z moravských znám popis Sušilův (1. c.) a Bartošův (Naše děti). Prášková Vlastivěda slezská mi nebyla přístupna, ale podle knihy Vyhlídalovy (Naše Slezsko, str. 30.) soudím, že tohoto říkadla nezaznamenal. Bylo by ovšem ještě třeba všimnouti si prací slovenských (Kollár nemá popisu Řehořských her), ale mně zde neběží o podrobnou bibliografii. Z polských popisů znám tyto: Lud, II, str. 198.; VIL, 324.; Kolberg, Mazowsze, I„ 127.; Kolb. Lud. Ser., V., 366; Zbiór wíad., XIII., 64. п.
|
|