potkal student ďábla a ten mu hrozil, že mu hlavu utrhne, jak mu neuhádne, co žádá. „Ty zácku ucony, w skołach wyćwicony, powiedz mí, co to j es jeden?" Student odpovídá známým způsobem a zvítězí nad ďáblem. (Srovn. Zbiór wiadom. do antrop. kraj., X,, 220-1.; Kolberg, Mazowsze, III., 56.)

Na tyto varianty polské upomína poněkud var. moravský (z Ky-jovska), který otiskl Fr. Viktorin v Čes. Lidu, XVIII., 126. n. „Anci-krist" prý bude jednou choditi po světě a bude každému dávati oněch 12 otázek. „Kdo správně neodpoví, je v jeho moci; kdo správně odpoví, jest od ďábla vysvobozen," A ohlas pohádkového motivu o zápase mezi ďáblem a člověkem spatřuji též v polské vánoční hře (Kolberg, Lud, Ser. V., 205,), kde ďábel dává těchto 12 otázek žáčkovi; ten všecky zodpoví a ďábel odběhne s nepořízenou. Jinde se dvanáct slov pravdy mění v pouhý kolední text, jako na př, ve var. z polského Slezska. (Zaranie śląskie, II., str. 95.); v témž ročníku, str, 135,, otiskl M. Czeszewski jiný var. polský a výňatky z německé knížky židovské, neznaje patrně práce Udzielowy.J

U nás dostalo se toto skládání do repertoiru „Řehořského vojska", ale nepatřilo asi do počtu stálých typických říkadel a písní Řehořské slavnosti, neboť jsem ho nenašel ani v jediném z četných popisů Řehoř-ských her, které jsem srovnával.2) Pro svůj sborový ráz a náboženský obsah se toto říkadlo hodilo koledníkům v každé době. Z toho, co zde bylo uvedeno, pochopíme také, jak se dvanáct slov pravdy dostalo mezi zaklínací formule. Jistě zde působil především jejich židovský původ — v zaklínacích formulích jest plno slov hebrejských — a pak snad též nejasné reminiscence na to, že magická síla těchto slov dovede za-plašiti ďábla. (O souvislosti dvanácti slov s Hagadou židovskou srovn, R. Köhler, Kleinere Schriften, III., 355.)

Zmínil jsem se již nahoře, že VII. kap. obsahuje výpisky z „Formuláře družbovského fraíkumstu", jejž r. 1803 sepsal družba Václav Zavřel. Družbové bývali duší svatby a důležitost jejich „úřadu" jest patrna z toho, že mívali pevnou organisaci cechovní. Zajímavé artikule, vydané „poctivému shromáždění mládenců, žváčů, družeb a muzikantů" městskou radou čáslavskou r. 1725 (Č. L. II. 655 n.) dokazují, jak mnohostranné byly povinnosti družbovy, jenž zejména měl dbáti o to, aby vše dálo se podle starodávného obvyklého řádu.

Proto také vznikaly rukopisné sborníčky, v nichž si družbové zaznamenávali jednak formuláře řečí, přípitků a pod., jednak celý postup