raráškovi a šotcích, o můře, o čarodějnicích, divých ženách, strašidelných zjevech lesních a j., na konec pak několik anekdot o Kaca-íírkovi podle sbírky Rybičkovy v Květech 1846 (srov. Tille, České pohádky atd. 57 n.) atd. Pan spisovatel otiskuje materiál, nesrovnávaje ho se staršími pracemi, A to je chyba. Ne nadarmo žádal kdysi Fr. Bartoš (Č. L, XVI. 116), „aby si páni sběratelé laskavě povšimnouti ráčili mých sbírek a sbírali k nim doplňky — mnoho toho asi nenaberou! — a nezapisovali týchž věcí 10 a lOÓkrát."

Bartoš mínil zejména sběratele moravské, ale platí to plnou měrou i o sběratelích našich. Tak na př. v knížce p. Blažkově nenajdeme ani zmínky o tom, že lidové tradice o vodníkovi sestavil J. Košťál v rozsáhlé sbírce (Č, L. L), že v dalších ročnících Čes. Lidu jest hojně příspěvků (srov. na př. XI. 468. atd.), že lidové tradice o „můře" sestavil J. Košťál v Č. Č. M. 1891 273. n. a že zprávy jiných sběratelů lze najiti v Čes. Lidu (na př. XV. 434. n„ XVII. 455. atd.) atd.

Přestávám na těchto příkladech, připomínám jen, že bych mohl takto kommentovati většinu statí o báječných bytostech, které p. autor umístil ve své úvaze. Opakuji znovu, nežádám rozsáhlého kritického apparátu, ale nelze přece úplně ignorovai starší literaturu, neboť tím trpí především dílo samo. Jsem totiž přesvědčen, že p, spisovatel neotískl všeho materiálu, který má po ruce, avšak při jeho vydavatelské methodě mohlo by se snadno stati, že zajímavé nové podrobnosti nechal v rukopise, kdežto věci známé byly otištěny. Ostatně jest možno, že p. autor práci srovnávací vykonal — ale pak to měl po-dotknouti, měl informovatí čtenáře o jejím výsledku, o poměru svého materiálu ke starším zápisům.

Látka sebraná ve studii „Ze života lidu" jest tak pestrá a bohatá, že jsem. opět nucen omeziti se na pouhou parafrasí obsahu. Po stručných úvahách o vzájemném poměru mezí hospodářem a čeledí, mezi sedláky a chalupníky atd., následuje podrobný popis lidových slavností t. j. ostatků, hry na krále, zavěšování věnečků, obžínek, shazování kozla atd., všude na základě místní tradice s hojnými detaily.

Z dalšího obsahu vyjímám: Pověrečné léčení, (Zajímavé formule při zažehnávání oustřelí, nátky, psotniku atd.) Strašidelné pověsti o lidech zemřelých. Z doby roboty. Živočichové a rostliny. Zvyky a obyčeje. Zvyky a koledy vánoční. Různé pověry. Předpovídání počasí.

Jíž z těchto hesel poznáváme, že materiál, snesený autorem, jest bohatý, ale neurovnaný. Lidové tradice o lidech zemřelých bych zařadil spíše do studie o pověstech, kapitola o rostlinách a zvířatech by spíše patřila do lidové medicíny, popis výročních slavností, popis zvyků a obyčejů atd. měly býti sloučeny (po příkladu Erbenově) v jediné kapitole „O výročních slavnostech a obřadech" atd. Jak se na př. octla stať „Z doby roboty" vedle kapitoly o magické mocí zvířat a bylin atd.?

Hodlá-lí p. spisovatel vydati tuto studii samostatně, pak bycb radil, aby obsah jinak uspořádal.

3. Knížka Karla Adámka „Z osmnáctého věku" (Praha 1911) vyšla jako 1. svazek IV. roč. „Sbírky Českého Čtenáře" a tím jest zároveň dáno autorovo stanovisko к látce. Šlo mu o to, napsati širším kruhům prostým, přístupným slohem několik kapitol z dějin osmnáctého