Zíbrtově, zde upozorňují jen na stať „Výroční zvyky a obyčeje", v níž byly zužitkovány články a drobné příspěvky J. Hanuše ve starších ročnících Čes. Lidu.

Počíná se Štědrým dnem а к stručnému popisu štědrovečerní kuchyně a vánočních pověr jest připojeno několik koled, většinou variantů známých textů s některými novými detaily.

Mimo jiné zpívají kolednící známou legendární balladu „Šel jest Pánbůh šel do ráje". Také do popisu maškarních průvodů masopustních bylo vloženo několik říkadel, z nichž na př. verše na str. 32. (s narážkou na Bohdaneč) nebyly — pokud vím — v této formě dosud zapsány. Popis her na sv, Řeboře byl zařazen do oddílu „Školství" (str. 244,), Zde patrně rozhodly důvody tiskové, neboť po stránce věcné nemůže býti pochybnosti, že výklad o těchto koledách patří sem.

Období velikonoční zastoupeno jest ukázkami říkadel při vynášení smrti (podle článku J. Hanuše v Č, L. II. 470.), zprávami o velikonočních pověrách a několika koledami. Z obřadů v období svatodušním jest zajímavý popis „dávání věnce na kříž" a „dávání věnce na hospodu". Texty zde uvedené otiskl p. J. Hanuš v Čes. Lídu IV, 510. n. a v témž roč. podal (str. 97.) varianty. Popisy slavností „stínání kohouta" a „házení kozla" rozmnožují materiál, sebraný Zíbrtem (Listy z českých dějin kulturních) a doplněný příspěvky v Č. L. (VI., X„ XVI., XVII., XVIII, a j.) v N. V. Č. IV. 136. atd. Po výročních obyčejích následuje popis venkovské svatby, obžinek, pohřbu, sbírka rozmanitých pověr při narození dítěte atd., ukázky z lidového lékařství, zprávy o hrách dětských, přísloví, jména, přezdívky atd. atd.

Celkem lze říci, že kapitola „Lidopís" přináší spolehlivé dokumenty ze života našeho lidu této východočeské oblasti a že pp. autoři pracovali na základě důkladné znalosti, majíce к disposici vlastní rozsáhlé sbírky. Snad mohli někde podati více, ale vzpomeneme-li si na překážky, které se dílu stavěly v cestu, budeme jim vděčni i za to, co nám zachovali.

Pod názvem „Národní písně našeho lidu"1) otiskl p. Čeněk Váňa (str. 51 n.) 29 písní (většinou s nápěvy), 14 fragmentů a 8 ukolébavek a říkadel. Práce toho druhu by se snad hodila do nějaké brožurky, ale nehodí se naprosto do monumentální monografie. Zaráží především nepatrný počet písní. 43 písně (počítám i fragmenty) z rozsáhlého ú-zero.í, zalidněného hustě obyvatelstvem převahou zemědělským — toť smutná bilance, která jistě ani z daleka neodpovídá skutečnému stavu lidového zpěvu v uvedených okresech. Spíše myslím, že drahá notová sazba by byla nebezpečně zatížila vratké finance podniku a že p, autor mohl otisknouti jen nepatrnou část svého materiálu, (Ale pak to mělo býti zřejmě vytčeno v úvodě.) V zájmu vědy třeba toho litovati, neboť nestačí, čteme-li na str. 55.: „Jelikož většina písní ve sbírce Erbenově zpívá se také u nás, přestáváme na tuto uvedených .. ."

„Většina písní" jest pojem neurčitý a stejně neurčitá jsou slova „zpívá se také u nás". Jak? to jest právě důležité. Vždyť jen málokdy najdeme píseň, která by se svým textem úplně shodovala s písní jinou a právě v odchylném znění textu může býti mnoho místního kolo-