Vedle několika textů kramářských a několika písní školních nalézám také 3 zlidovělé písně umělé:

Str. 302. (45.) jest Pickova píseň „Máje" (Písně W. J. Picka, Praha 1847, str. 23). Jak p. sběratel poznamenal, byla pojata do Společenského zpěvníku českého (Pichl-Zvonař, 6. vyd., 1863 č. 28), kdež otištěn text — až na nepatrné odchylky — věrně podle originálu. Lidový var. Zemánkův odchyluje se značně. V originále vypravuje dívka sama svou příhodu, v textu Zemánkově první dvě strofy vypravuje hoch a teprve další dívka. Mimo to jsou dvě strofy vynechány a ve zbylých šesti jsou značné odchylky stilistické.

Č. 54. jest známá píseň Rubšova „Při měsíčku" (Sebrané spisy F. J. R., vyd. Koberovo, sv. IL, str. 11 п.), která se často vyskytuje v novějších sbírkách. Přešla též mezi písně taneční a p. Zemánek sám zapsal jeden var. na Hlinecku. (Srovn. Č. L. 1897, str. 545.; srovn. ještě N. V. Č., V., 82.; píseň pronikla i na Slovensko, srov. Slávia II.„ 31. č. 57.)

Pozoruhodno je, že i česko-ruská píseň Hankova „Zdenka" (Han-kovy Písně, r. 1841, str. 56) pronikla do lidu (č. 134 u Zem.). Zpívá se s odchylkami, které jsou již v Pichlově Společ. zpěvníku a dostala se mezi lid patrně prostřednictvím studentů. Zde zejména by nás zajímalo věděti, kdo ji zpíval.

Sbírce tanců předeslal p. sběratel úvod, v němž vedle všeobecných poznámek o českém tanci upozorňuje na rázovité tance východočeské. Studiem tohoto genru lidové poesie zabývá se pan Zemánek mnoho let, neboť již v VI.—XIV. roč. Č. L. otiskl dr. К. V. Adámek mnoho tanců z okolí Hlinská, které sebral a popsal p. Zemánek.

Referát by se rozšířil v samostatnou studii, kdybych chtěl pojed-natí podrobně o všech textech Zemánkovy sbírky. Mně zde šlo jen o to, vzbuditi zájem o ni u těch čtenářů N. V. Č., kteří jí neznají z vlastního názoru a interesuj í se o lidovou poesii, neboť publikace toho druhu zasluhují účinné podpory hmotné zejména se strany íntelligence. Tato sbírka východočeských písní jest vskutku vědecký čin, jenž repraesen-tuje důstojně východočeskou lidovědu a podává pádný doklad, že i v publikacích krajinských mohou vycházeti práce, které snesou přísné kritické měřítko.

Jeho Exc. ministr vyučování Hussarek vzal výnosem ze dne 16 března t. r. č. 13.763/11 na vědomí protokol schůze ústředního výboru pro vydávání lidové písně v Rakousku ze dne 15. a 16. prosince 1910 a zejména schválil navržený název příští publikace, jakož i dal souhlas k tomu, aby svazky obsahující písně slovanské a vlaské, vydávaly se podle návrhu Janáčkova-Rešetarova ve dvojím vydání.

Tímto rozhodnutím zaplašena jest konečně obava, že by národní písně slovanské komoleny byly v ministerském vydání německými překlady, jak se o to usilovalo se strany německé. Podnět к tomuto šťastnému rozřešení dal ředitel Janáček, v úterý ve zmíněné schůzi (na str. 6. protokolu, vydaného tiskem) navrhl, aby se uspořádala dvojí publikace neněmeckých písní: jedna pouze v národním jazyku, aby se lidu dostaly sbírky jeho písní, druhá í dvojjazyčným titulem a přílohou německého překladu úvodů, vysvětlivek, rejstříku a dodatků (pro cizinu).