Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 140

tak pozůstatky trizen (bitky s hudbou) ve Vjatské gubernii (410), házení peněz na hrob při pomínkách (414), nebo výklad к házení větví od kolem jdoucích na hroby při cestách (398 sl.), obyčej stavětí mostky pro duše zemřelých (403), ač s výkladem Zeleninovým bych zde ve všem nesouhlasil, doklady o pozůstatcích spalování ze XVII, a XVIII. stol. (386). K žertvám na hrob dávaným může se vztahovat! i siarý zákaz Ottona Bamberského pomořanským Slovanům, ' v němž se mezi jiným nařizuje: „ne fustes ad eorum sepulchra (paganorum) ponant" (srv. Život Sl. I. 327). Také к hřbitovní terminologii podané mnou na str. 373, srv, Zele-ninův výklad názvů убопй домъ, божедомъ, слудельнпца, гноище, бунвпще, a literaturu další (376—379).    L.N

@--------------------------

Jak lidové tradice dosud silně se udržují a jak horlivě pohádky podnes místy v Německu se vypravují, jest viděti ze srovnávací studie W. Wíssera o udatném krejčíkovi v Zeitschrift d. Ver. F. Volkskunde XXII. 166 st., který jen ve východním Holštýnsku sebral 25 (!) versí řečené pohádky. Nevedla by u nás vzpru-žená sběratelská činnost к výsledkům aspoň částečně přibližným?

@--------------------------

Časopis pro sexuální vědu a politiku „Sexualprobleme" roč. 8 (1912) č. 1. str. 47 přináší občasně zajímavé zprávy národopisné, pokud se jeví sexuální život v pověrách a zvycích lidu.Takovou podal prof. Bellucci z Perugie. Byl požádán aby v obci Magione v Umbrii prozkoumal vodu v podezřelé studni, Zjistil, že není požívatelna a že příčinou toho může býti hnijící těleso. Při dalším pátrání nalezeno, že dno studny pokryto je na metr vysoko kamennými nádobami, obsahujícími lůžka rodičky (placenta) a zavázanými plátěnými hadříky. Zjistil, že mezi lidem panuje pověra, čím pomaleji placenta se rozkládá, tím více má šestinedělka mléka a tím déle je dítě chráněno před nebezpečím. Prof. Bellucci učinil potom veřejný dotaz a ukázalo se, že pověra ta je po celé Italii rozšířena ve více méně odchylných variacích. Někde klade se placenta pod lože šestinedělky, jinde uschovává se do okapu hřbitovní věže neb do místa, kde tekoucí voda dlouho ji udržuje čerstvou, nebo konečně zakopává se na hřbitovech a pod fikový strom.

Podobná pověra panuje i u divokých národů, že mezi placentou a organismem, s nímž byla spojena, panují i nadále sympatické vztahy a proto se co nejdéle zachovává. (G. Bellucci, La placenta nelle tradizione italiane e nelľ etnografia, Archivio per ľantropol. e la etnol. ital. 1910. XL, 3—4.)    S.O.A.

@--------------------------

Dan. Sloboda zapsal ve svém článku ,,O národním rostlinstvu zvláště Slovanském", vytištěném v zapadlém nyní kalendáři „Nový Posel Moravský a Slezský" z roku 1867, zajímavé zaříkadlo ze Vsacka: „Jakž zařikač nemocného a na nemoc se vyptal, káže mu posaditi se nebo pokleknouti, načež začne s pomazáním mluviti: Ve jménu Christa Pána ukřižovaného, ve jménu nerozdílné trojice svaté, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatého, Amen. Dobrá hodina byla, když se ráčil Pan Ježíš počíti, ještě platnější, když se ráčil naroditi, ještě platnější, když ráčil na dřevě kříže umříti a nás hříšné vykoupiti, ale nejplatnější, když ráčil z mrtvých vstáti, a na nebe vstoupiti; tak já prosím, aby byla dobrá a požehnaná hodina tato, když s pomocí Pána Ježíše Krista budu zažehnávati všecko zle od nemocného křesťana tohoto, Aj já zažehnávám tebe, vřede troj-devaterý, z tohoto křtěného a jmenovaného N,; vyžehnávám tebe, vřede jakžkolí zameškaný, za-jezený a zapitý, vřede potajný, vřede viditelný, vřede neviditelný, vřede třesoucí, vřede horký, vřede chladný, vřede černý, vřede červený, vřede sinavý, vřede bledý, vřede bílý, vřede vodnatý, vřede měkký, vřede tvrdý, vřede nátchový, vřede úmorný, vřede smrtelný; zažehnávám tebe, vřede devaterý, z čehož se koli zbou-řil z větru, ze sna, z myšlení, z úrazu, z jídla, pití, z horkosti, žalosti a lítosti, z leknutí, z vidění mužského nebo ženského, koně, krávy, ovce, kozy, kočky, psa, obludy a z jiných věcí vědomých i nevědomých; vyžehnávám tebe vřede troj-devaterý, dvanácterý, z křesťana tohoto N. z jeho hlavy, vlasů, očí, uší, ze skráni, z zubů, z jater, z rukou, kostí, ze srdce, z plic, z lehčin, ze žil, z noh, kolen, lýtek, z podešví, z všeckých údův, v nichž si ty byl; zažehnávám tebe a ukládám vřede tvrdý, tak abys se rozchodil, jako se rozchodili sv. Apoštolove po celém světě: abys se rozvíjel, jako Panna Marie povíjala a rozvíjala Pána Ježíše; abys stanul, jako stanulo moře rudé, když naň Mojžíš holí udeřil, pokud lid Izraelský přeseň nepřišel; přestaň a zastav se tak, jako se zastavilo slunce к modlitbě Jozue, až nad nepřáteli zvítězil; přestaň vřede, jakýkoli jmenován býti můžeš, tak jako přestala


Předchozí   Následující