rovněž naprosto nesouvisí výstup kominíka, který se chystá chytítí bílou paní do pytle, jak již to učinil jedenkrát v Praze. Ptá se hradního, nebyl-li tu krumlovský pan páter, kterému „jaks jako Bal-baus říkali" atd. Hradní vypravuje, jak dva páni se vyptávali lidu na bílou paní, a dokládá: „Zvlášť druhý, co jako Kralomoc jmenoval se, ten chtěl mermomoc vše tajemství babská vyzvědět . . ." atd. V následujícím výstupu paní Kateřina, přestrojená za bílou paní, čte „na pergamenovém svítku" krátkou historii Perchty z Rožmberka. Na to přichází bába v košilí, hlásný, který místo milování jest od paní Kateřiny zpolíčkován, pak ovšem i kominík s pytlem a Markytka. Kominík zadrhne do pytle Markytku, pokládaje ji za bílou paní, hlásný chytí bábu. Pan Švamberk a pan Vok slibují kominíkovi odměnu, chytil-li bílou paní. Kominík rozváže pytel, Markytka prchá. Je celá bílá, a to si vykládá p. Vok jako dobré znamení atd.

Pověst o bílé paní hradecké, čí lépe řečeno, o bílé paní Víťkovců, zakladatelce sladké kaše, jest podkladem této prostinké hry; není to však nějaká pověst o bílé paní, přejatá z úst lidu, nýbrž pověst v úpravě a záznamu Boh. Balbina v „Míscellanea historica regni Bo-hemiae" I. 3. 1. cap. XV., XVI. pag. 184.—192. Lykíška pojednání Bal-bínovo znal; naráží ve hře na jeho pátrání po založení sladké kaše („Balbaus") za pomoci Samuele Karolidesa („Kralomoc"). Dává dokonce paní Kateřině předčítati historii Berty z Rožmberka, přejatou z Balbina, ale hned v zápětí vyslovuje ústy paní Kateřiny nelibost nad spletením osudů jejích s pověstí o bílé paní slovy málo zdvořilými. („Z pramáti si vyfintovat strašidlo; ne! tak můž' stříleti jen motovidlo.") Jinak se bílá paní zaměňuje venkoncem s Perchtou, Bertou, a jako jest celá hra monstrosní a zmatená, tak jest popletena i pověst. Jeví se to nejnápadněji v hlavním bodě jejím, založení sladké kaše. V 6. výstupu připisuje kominík založení sladké kaše bílé paní, dobrému duchu, na konci hry slibuje paní Kateřina sladkou kaši, „protože bílá paní už nestraší" atd. Pověst pozbývá v této frašce svého tajemného kouzla a dostává tu burleskní nátěr.

Časově sleduje asi lidový tisk „Bílá paní v Jindřichovu Hradci. Vypravování z patnáctého století. V Jihlavě. Vytištěná а к dostání u Jana Rypla." (Bez roku, 8°, 53 s., s titulní dře-vorytínkou znázorňující scénu mezi bílou paní a služkou, tištěno švabachem na hrubém papíře, oznámeno v Č. Č. M. 1858 s. 317. Mladší jest pravděpodobně otisk pražský nákladem J. Spurného menších typů švabachových na lepším papíře, 38 s., kde text až na opravy některých chyb nezměněn. Daleko novější jest otisk skalický nákladem J. Škarnícla, 1888, 43 s.)

Knížka tato jest hlavním pramenem lidu o bílé paní hradecké, jak ukazuje již její rozšíření; ale není původní. Jest to zkrácené vypravování německé předlohy, rovněž lidového tisku „Die weiße Frau in Neuhaus. Geistergeschichte aus dem fünfzehnten Jahrhundert." Nejstarší tisk jest asi „Prag, bey Joh. Stiassny 1798", avšak knížka později ještě mnohokrát otištěna.6) Salaba uvádí7) tisk jíndř.-