str. 149
Otakarem II. a Rudolfem Habsburským až к vítězství císařských na Bílé Hoře, přehled ovšem nepřesný a s velkou zálibou v jesuitech. Zjevování bílé paní jest jen chatrným rámcem. Uvedeno jest podle Balbina zjevení z r. 1604, zjevení hofmistrovi pana Slavaty a Slavatovi samému, kterého Balbin nezná, a konečně zjevení bílé paní na náměstí jako předzvěst třicetileté války, kterého rovněž není v záznamu Balbínově.)
Skutečná lidová pověst o bílé paní hradecké jeví se v těchto knížkách lidových značně porušenou, ačkoliv záznam Balbínův, podle kterého jest hlavně zpracována Nagelova „Dissertatio", jest konečně i jejích prazdrojem. Bílá paní neuvádí se tu ani jako zakladatelka sladké kaše, jejíž založení na počest malého Petra se připisuje panu Rožmberkovi. Naproti tomu přidáno a vpleteno jest mnoho rysů nových, umělých i lidových.
Miroslavova „Bílá paní" v České Včele ze dne 6. máje 1842 č. 36. s. 141., vypravuje v úsečných iambech, jak služka, vracejíc se od milence, najde u kolébky děcka bílou paní a oboří se na ní; bílá paní ukazuje však na své příbuzenské právo. Tato hlavní scéna básně jest vzata z pověsti o bílé paní u kolébky Petra Voka; není sice úplně provedena, ale její naznačení a slova bílé paní „Nejsemť cizinkou zde" zřetelně prozrazují původ z této pověsti v záznamu Balbínově. Samostatný jest balladícký úvod a závěr: rodiče na plesu, dítě u-mírá.10)
Velmi rozšířené jest původní a dosti umělé zpracování „Bílá paní. Národní pověst. Vzdělal dr. Jos. P e č í r k a. V Praze 1859. Tisk a sklad J. Pospíšila, s 19 rytinkami z Národního kalendáře." Jest to několik lidových i knižních pověstí o bílé paní, na něž navázány jsou jednak povídkové látky jiné, jednak výmysly vzdělavatelovy. I v tomto zpracování jest patrný vliv knižní verse Balbínovy. Úvod vypravuje lidovým tónem o štědrosti paní Perchty, o jejím trudném manželství a vykládá jméno bílé paní od bílého šatu. Zcela vhodně vynechává autor všecky podrobnosti dohadů Balbínových. V další kapitole „Sladká kaše" jest vzdělána pověst o stavění hradu — u Pe-čírky jest to Rosenberk, kdežto tradice v záznamu Balbínově spojuje bílou paní s Jindř. Hradcem — a o založení sladké kaše. Přeložení hostiny ze zimy na 1. máj srovnává se s lidovou pověstí předbalbín-
10) Ve Stavovském divadle 17. dubna 1853 seznámilo se české obecenstvo s francouzským zpracováním pověsti v komické zpěvohře Boildieuově „Bílá paní" na slova Scribeova v překlade Emila Ujky. S česlkou pověstí nemá ovšem nic společného.
Grillparzerova „Pramáti" zčeštěna byla následujícího roku 1854J. Spottem; i tato krvavá osudová tragedie nemá rovněž nic společného s českou pověstí kromě mylného dohadu Balbínova, jenž nazval bílou paní Perchtou z Rožmberka (u Gríllparzera ovšem Berta von Borotin). Zdá se, že Grillparzerovým pramenem byla povídka „Die weiße Frau" od Kristíny B. Naubertové, jejíž předlohou byl dotčený již článek Eberhardův v „Berlinische Monatsschrift" (sr. uv. studii A. Krause Euphorion XV. s. 745). Ale podstatné rysy fabule: pramáti zabita svým manželem pro nevěru, musí se zjevovati tak dlouho, pokud rod nevymře, čerpány odjinud. (Podobné motivy vyškytají se na př, v pověstech u Grohmanna Sag. a. B. s. 68, 72, Haupt, Sagenbuch d. Lausitz I, s. 145 a j.) Něžný ráz, který má namnoze česká pověst až i do povídky Naubertové, setřen u G. zcela a nahrazen effektní romantikou.
