skou. Kapitoly „Zjevení", „Komisařek", vypravující, jak se bílá paní zjevila v noci s pergamenem o založení sladké kaše jenerálovi, který obsadil Rosenberk a nedával lidu obvyklé hostiny, jsou založeny na zprávě Balbínově a strašidelných úkazech na zámku v Telči r. 1645, kdy opomenuto bylo Švédy rozdílení kaše. Potrestání jenerała (víno se mění ve vodu, chléb v komisařek, pečení ptáci ulétají) jest vzato z jiných látek povídkových. Kapitola „Bílá paní u kolébky" je lidová pověst o péči bílé paní o pravnouče Petra s dodatkem vzdělavatelovým, že bílá paní odnesla Petříčka z rukou nedbalých chův na vychování ku panovníkovi skřítků. S kapitolami „Ohnivá ruka", „Zaklínači", „Rytíř s kuželem" vykazuje některé shody knižní pověst o trestu bílé paní, uvedená J. Wenigem v „Kytce pověst í", 1911, s. 54 n. V obou vzděláních se vypravuje o majiteli hradu, kterému jiný rytíř poradil, aby nedával kaše; duchové však na hradě zle řádili, takže se majitel musil vystěhovati. Zlý rádce pokusil se pak

0 zažehnání bílé paní, byl však potrestán skřítky. Oboje vypravování, jakož i dodatek o pomoci skřítků při stavbě, má nějaký společný knižní pramen. Liší se jen jmény a detaily. Pečírka vplétá kromě toho v kapitole „Poklad" do vypravování lidovou pověst o nalezení pokladu, kterou ovšem valně mění a doplňuje. P. Švamberk, majitel Rosenberku, stanoví odměnou za zažehnání bílé paní ruku své dcery. Té dosáhne cizí rytíř Torald, nikdo jiný než Petr, kterému mimo to pramáti ukáže na hradě poklad.

Jiné umělé zpracování jedné episody z řady pověstí o bílé paní Vítkovců najde se pod názvem „Bílápaní (Pověst z Č. Kru m-

1 o v a)" mezi „Pověstmi z jižních Čech", sepsanými J. K. Hrašem, Hvězda III., 1861 č. 36. s. 584. n., č. 37. s. 599, п. Со vypravuje Hraše, není lidová pověst. Lidová pověst, podaná později v původnější formě v „Babiččině vypravování" 1880 s. 149., jest nejvýše podkladem jeho obšírného a vykrášleného líčení trestu tří smělců, kteří se postavili bílé paní na zámku krumlovském v cestu. Do vypravování vplétá Hraše i potrestání drzého sluhy, které zaznamenal Balbin o panně pernštýnské. Hraše klade událost onu do Bechyně к mládí Petra z Rožmberku.

Do let sedmdesátých hlásí se anonymní román „Bílá paní a poslední rytíř z Hohenšteinu aneb: Cikánčino proroctví. Zajímavý historický román s vyobrazeními z dob reformace." V Praze, b. г., 4°, I. díl 815 s„ II, d. 797 s. — Bílou paní míní se v I. dílu Jitka, dcera purkrabí Hohenšteina, která, jsouc nucena ke sňatku s nemilovaným zhýralcem, požila jedu a jako mrtvá uložena v hrobce. Věrný sluha jí zachránil „kazijedem", avšak zmocnil se jí Bruno, bývalý zbrojnoš Hohenšteinův, který Hohenšteinovi pro způsobená příkoří přísahal pomstu. Provádění této pomsty jest osou děje s množstvím hrůzostrašných episod. Jitku Bruno magicky ovládá a užívá jí ku pomstě. Ona ukazuje se na rozmanitých místech a ode všech jsouc pokládána za ducha, budí hrůzu. Do Jitky zamiluje se „zrzavý Honza", syn Hohenšteinův, kterého Bruno ukradl a vychoval ve vůdce loupežníků. Návodem Brunovým zneužil Honza Jitky, zradou jeho byl zajat. Před smrtí dovídá se, kdo jest; starý (Hohenstein setkává se se synem na popravišti. — Tento krvavý a nechutný