líčí tedy Třebízský jako živou tradici již půl století před Balbínem. — I v povídce „ProbíloulabuťŠvambersko u", která je ideovým pokračováním předcházející, líčíc zánik Švamberků, dědiců rožmberských, jest pověst o bílé paní podobnou ozdobou děje.

„B í 1 á p a n í," Hra ve třech jednáních odŽofiePodlipské. S původními obrázky od Mik. Aleše. V Praze 1887, 8°, 54 s. — Bílou paní Vítkovců, zakladatelku sladké kaše, proměnila Podlípská v poetický, svatý zjev, zbavivši jí určitých rysů, jež má v pověsti, a zdůraznivší rysy dobrého, ochranného genia. „Jsem pouhý kmit věčného dobra," praví Bílá paní, „Jsem bílá jako jitro, jako zář měsíce, jako čisté svědomí. Kmitám se ve starých chodbách starých zámků. Jsem jejich památkou, duší... Kolébám malé dětí a šeptám jim o tom, co člověka povznáší a sílí, o svaté přízní člověka к člověku" ... atd. Jest to zpracování pověstí z uvedených poměrně nejlepší. Sama tato hra pro děti nevyniká ani látkou ani komposicí. Chudý děj stěží roz-vlečen do tří iednání, ,Kdesi „na starém, zpola zříceném zámku v jižních Čechách", kde obchází Bílá paní, teskní děvče Eva po rodičích, odjíždějících do Ameriky, Pán hradu oznámí svůj příjezd. Strýc Evin, vrátný Kašpar, a Eva upravují pro hraběte komnatu Bílé paní a pokládají za Bílou paní matku hraběte, jež tajně přijela, aby uzřela, jsouc nepozorována, syna a vnuka. Hrabě se smíří s matkou. Bílá paní odmění Evu, jíž se několikrát zjeví: straší v nedaleké hospůdce, rodiče Evini se vrátí a od přestrašeného majitele hospůdku koupí,' ■— Tam, kde hra reflektuje pověst, užila celkem Podlípská předbalbínského znění (bílá paní = paní, odívající se v bělavá roucha, zakladatelka kaše, nešťastna v manželství), ale vypustila určité lokalisování. Než užívá i některých rysů pozdější pověsti, tak na př. zjevení bílé pani v zrcadle (sr. Bufková-Wanklová, Z Ječmínkovy říše, s. 68.), bílá paní jako duch trestající (sr, dále),

Z posledních let pochází „B í 1 á p a n í". Dětská zpěvohra o čtveru obr azích. Slova i nápěvy složil Josef Koštálek, V Praze 1908, 8°, 35 s. — Teprve v druhém obrazu vystupuje bílá paní. Není to však duch, nýbrž živoucí paní Perchta z Rožmberka, od lidu zvaná bílá paní. Paní Perchta zbloudí s družinou v lese, a víla zavede ji к uhlířské chatě, kde hoši Tomeš, Petr a Jan sní o své budoucnosti, Perchta vezme je s sebou na hrad. Další obraz předvádí stavbu zámku jindřichohradeckého, již řídí stavitel Tomeš. Perchta utiší odboj, a pobídnuvši lid к rychlejší prácí, slibuje všem „dobrý koláč" a „sladkou, jahelnou kaši" každoročně. Skřítek Jašek, jehož ránu kdysi Tomeš ošetřil (I, obraz) pomáhá s druhy při stavbě. Po neočekávaně brzkém ukončení stavby vystrojí bílá paní slíbenou hostinu, pří níž se rozdává sladká kaše, -— Hlásí se tedy í v tomto zpracování knižní spletení bílé paní s Perchtou z Rožmberka, Podle způsobu, jakým líčeno založení hostiny, jest patrno, že autor znal pověst v úpravě A, Sedláčkově ve „Sbírce pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě i ve Slezsku", č, 82, s. 166; nezpracoval jí však v této formě, nýbrž sáhl opět po versi Balbínově, neboť bílá paní jako určitá osoba je scénicky vhodnější. Pomoc skřítků pří stavbě přejata asi z Pečírkova vzdělání (sr. shora s. 150.). '