Česká belletrie vzdělala dosud jen jediný, nejbližší a nejsensač-nější útvar z kruhu bílé paní: pověst o bílé paní Vítkovců. Jest to zároveň útvar nejvíce literární. Většinou užito jest dohady porušené verse Balbínovy.

mají jen literárně historickou cenu. Jejích výhradním zdrojem jsou Balbínovy dohady.

Květy, Národní zábavník pro Čechy, Moravany a Slováky, přinášejí v IV. ročn. 1837 s, 269 n, článek ,Berchta Lichtenštejnská vůbec „bílá paní z Hradce" nazvaná,' označený zkratkou J, Pr. Rok narození udán špatně; kromě zpráv Balbínových vypravuje se ještě

0 žárlivosti manžela jejího, „jelikož před zasnoubením s jakýmsi panem Sternbergem v srdečném srozumění stála, kterýžto na den svatební manžela jejího s okna shoditi chtěl." Autor vykládá pak o sladké kaši a připomíná, že „nynější hrabě Černín dává na místo toho obyčeje 400 zlatých ročně к chudému ústavu."

Vesna, List pro belletristíku, umění a literaturu, na s. 186 v č. 118. z r, 1851 jedná v článku „Bílá Paní" o bílé paní Perchtě z Rožmberka u příležitostí vydání spisu „Die Herren von Neuhaus", „od nejmenovaného spisovatele v J, Hradci u Landírasa vydaného 1851." Spisovatelem jest Claudius. V části své knihy, jednající o bílé paní, opisuje bez rozvahy Balbina, Článek jest výtahem z jeho knihy. Proti Balbínovi jsou tu některé podružné přídavky, dopisy Perchtiny jsou z částí vyčerpány, pan Aleš Holický ze Šternberka se jmenuje její první láskou, rok smrti neurčitý. Podle Balbina píše Claudius í o sladké kaši a dodává o návalu lidí Í702 a o zrušení starobylého zvyku 1783 za císaře Josefa II.

Lumirl, 1. 1851 přináší na s, 255 n. pojednání „Perchta z Rožmberka, Bílá paní z Hradce Jindřichova," označené šifrou P. J. D-a. Jak jíž nadpis ukazuje, jest „výklad" pověsti založen opět na dohadech Balbínových. Životopis Perchtin rozšířen událostmi známými z jejích dopisů; zjevování bílé paní .líčí se podle Balbina, ale uvádí se

1 nový případ podle „pamětností archívu" v J. Hradci. Podle E. Můnchenových „Geschichten und Sagen von der weißen Frau" v 2. svazku časopisu „Europa" z r. 1838 vypravuje se o bílé paní berlínské, zvláště o předzvěsti smrti markraběti Adamu Filipovi.13) Autor dokonce pokládá za vhodno siřití se o málo osvícených úvahách Stillingových v jeho „Theorie der Geisterkunde", proč bílá paní tak dlouho trpěti musí atd. Z úst lidu zaznamenány na konec dvě pověsti kruhu bílé paní.

Nový Pražský kalendář.... atd. na rok 1857 přináší v „Rozmanitostech" s. 121 n. „Staročeské pověsti o Bílé paní a jiných duchách". Je to kostrbatý a neúplný překlad Balbínových Miscellaneí I. 3. hlavy XV. a XVI.