VKvětech VI. 1871 s. 283 n. vypravuje Fr. Dvorskýv pojednaní ,Perchta z Rožmberka zvaná „Bílá pani'" osudy nešťastné Rožmberkovny podle dopisů jejích, jichž opisy mu zapůjčil Palacký. К slibovaným výkladům pověsti nedospěl. O to pokusil se teprve ve stejnojmenné knize z r. 1874, kde otištěna znovu i stať z Květů, zahajující jíž kritické badání o této pověstí v českém písemnictví.

V M. Míkšíčkově „Sbírce pověstí moravských a slezských" 1843—4845 v 2. svazku č. 6. čte se pověst „Bílá paní" (Sebrané spisy II. s. 202). V. Tille v „Č eských p ohádkách do r. 1848" s. 79. připomíná o této „pověstí", že jest přeložena z Hormayerova Ta-schenbuchu N. F. I. 1830 č. 123, s, 441., avšak podle dodatku na konci Mikšíčkova článku, že na zámku telčském lze viděti obraz Perchtin v přirozené velikosti a že v Jindř. Hradci ukazují komnatu, ve které bílá paní zemřela, jest patrno, že za předlohu Mikšíčkovu jest po-kládati též Joh. Schöna, Die weiße Frau, Hormayer. Archív 1825 XVI. č. 94. s. 587 n.11) O bílé paní na Telči vypravují obě německé předlohy a pak i Míkšíčkovo české zpracování podle zámeckého urbáře telčského, ten však sestaven jest hlavně opět podle výkladů Balbínových a liší se od nich jen důkladným popisem rozdílení sladké kaše na Telči. O pátrání po založení sladké kaše jedná urbář, německé články a pak i Mikšíček zase podle Balbina,

Mikšíčkův překlad byl asi předlohou „Bílé paní" v J. St, Menšíkových „Moravských pohádkách a pověstech", Brno 1862, I, Mor. poh. a pov. z okolí Telčského č. 1. s. 7. Dokazuje to stejný úvod, jímž liší se článek Mikšíčkův od obou předloh. Vykládá se tu způsobem velmi prostým vznik pověsti o bílé paní: bílý šat byl smutečným rouchem urozených vdov, a proto, byl-li některý urozený pán nemocen, mohlo se čekatí, že se ukáže bílá paní, t. j. vdova po něm v bílém rouše, umřel-li manžel, bílá paní se ukázala, chodila. Není to však nápad Mikšíčkův. Mikšíček přejal výklad ten buď z lidové knížky „Weiße Frau" (vydání Haasovo — sr. shora s. 148. — uvádí jej na s. 231.), aneb z německého osvícenského pojednání Schiffnerova.1s) Pramen tohoto výkladu zjistil A. Kraus10) v dotčeném iiž (shora s. 148.) článku Eberhardově. V novém podání „pověsti" Mikšíčkovy ponechal Menšík úvodní výklad a vlastně i vše ostatní beze změny, uživ jen jiných obratů.

Pověst „N ový hrad" v Mikšíčkově sbírce 2. sv. č. 7. vypravuje o paní na Novém hradě, která umořila hladem panoše, protože neopětoval její lásky, a která jedem sprovodila se světa jeho milou a pak se vrhiá s hradní věže do propasti. Za to bloudí bez klidu