poklad za těžkých podmínek, jak se to často v podobných pověstech vyskytuje. Avšak složitá exposice povídky svědčí o umělém původu,

Václava Krolmuse „Staročeské pověstí, zpěvy, slavnosti, hry , ,,", 1844—51, L, s, 564, uvádějí povídku „S udice, Sudičky přinarození dítětená Kouřimsku, (Pověst o Vítku a La-dince)", ve které vystupuje též bílá paní, „Jest to křesťanská legenda o andělu strážci, který provází reka při narození odsouzeného k šibenici," (Tille, uv. d, s. 10L) Podle povídky bílá paní reka Vítka ve spánku symbolicky oběsí: zavěsí mu na hrdlo zlatý řetěz, pak jej sejme a vloží Vítkovi do kapsy. Krolmus spatřuje v tom „obraz Nej-vyšší bohyně Kolady za jeho ctnostné chování". „Krolmusovi podle nadpisu sešlo přede vším na Sudičkách. Proto též nedbal na další text, zkomolil postavu andělského průvodce a ochrance (paní Kolada jest patrně jeho výmysl) a ztratil tím též motivaci poslední oběti Vítkovy, již žádá anděl jako odměnu za svou pomoc," charakterisuje správně Tille výtvor Krolmusův.

Výklad Krolmusův bílá paní = Kolada, Lada, který Krolmus opět a opět uvádí, zračí se i v povídce „B í 1 á p a n í (L a d a, L í d a) p a t r o n k a" v II. d. s. 568. n. Žena pohanského knížete prosí Bílou Paní v studánce pod hradem o dítě. Bílá paní jest Ladušce kmotrou a dá jí do vínku divotvorné jablíčko. Podle předpovědí Bílé paní křesťané oblehnou hrad; otec Laduščin zahyne, a Laduška ho dá spáliti na žárovišti atd. Na tento pohanský úvod je navázána pohádková látka o myším .kožíšku (sr. Tille v uv. d., s. 106.). Laduška stane se chotí rytíře, u jehož matky za popelku sloužila. Další děj je z látek o pronásledované ženě. Rytíř musí do boje, matka jeho hází dítky Laduščiny do vody a podvrhuje zvířata, rytíř káže Ladušku utopiti. Ta však prosí Bílou paní o pomoc, manžel ořijede, zastavuje popravu, Bílá paní přinese dítky. — Povídka jako celek s pohanským rámcem jest výtvor Krolmusův (sr. Tille, s. 106.).

Povídka nápadně stejné stavby vyškytá se ve sbírce Popelkové „Na besedě", Polička 1897, č. 22 s. 195, „Obohynivod y". Chotí loupežného rytíře oznámí krásná, bílá paní — bohyně vody, že se jí narodí dcerka. Jest Bělince kmotrou, dá jí divotvornou hruštičku. Bělínka osiří, hrad zpustošen. Bělinka slouží jako kuchařka v sousedním zámku, stane se chotí princovou atd. Matka princova hází dítky do studně, nepřítomný princ odsoudí Bělínku к zadušení, ale bohyně vody ji zachraňuje a přivádí dítky. Bílá paní poradí ještě princi, aby koupil zbořený hrad, ve kterém jest poklad. — Povídka nese patrné stopy umělé práce. Od povídky Krolmusovy liší se jen povýšením bílé paní na bohyni a některými detaily, takže jest přijmouti její závislost na vypravování Krolmusově. Motiv pokladu reflektuje pověst o bílé paní Vítkovců.

Jindřichohradecký týdenník „Ohlas od Nežárky", IX. 1879 č. 9 a 10, přinesl ve feuilletonu „Pověst o bílé paní a sladké kaši. O d V. A. G e r 1 e." Odtud otiskl článek kalendář „Bílá paní", u Land-frasa v J. Hradci vycházející a poměrně slušně redigovaný, v ročníku 1881 s. 77 n. Jsou to pověsti o bílé paní hradecké verse Balbínovy a některé přídavky, podané v rámci posledního zjevení kanovníkovi Janu z Lichtenšteinů. Kanovníkovi, který na cestě do Prahy zůstal