přes noc v zámku jindřichohradeckém, zdálo se, že z měsíčním světlem ozářeného obrazu, představujícího svatbu jednoho z jeho předků, Mikuláše (!) z Lichtenšteinů, s Bertou, dcerou purkrabí Oldřicha z Hradce (!), vystupuje bílá nevěsta, nešťastná Berta z Lichtenšteinů. Nemůže prý dosíci úplného pokoje a musí blouditi po domech příbuzných, dokud se nesmíří s manželem svým; kanovník je vybrán k tomu, aby je smířil. Kanovník si vyžádal lhůtu a prosil za dovolení arcibiskupa. Mezitím vypravoval mu kastellán o bílé paní. Učený kastel-lán vykládá doslova podle Balbina, jen v počtu hradů, kde se bílá paní zjevuje, dodává Bajrajt a Berlín. I o sladké kaši, což prý kanovník nalezl v archívu, jedná se podle Balbina. Osmé noci obraz zazářil světly, vystoupili z něho ženich a nevěsta, Lichtenštein přiznal se, že Bertu křivě podezříval, kanovník je smířil. Od té doby prý nikdo bílé paní nespatřil. — Toto knižní pokračování pověsti o bílé paní, ztotožněné s Berthou z Rožmberka, je zpracováním předlohy „Volkssagen von der weißen Frau von Neuhaus", herausgegeben von W. a. Gerle v Historischer Bildersaal d, Vorzeit Böhmens, I. 1823, s. 223 n. (Německá předloha obsahuje ještě několik pozdějších knižních pověstí na víc proti Balbínovi a podává tak konečnou podobu rozrostlé verse Balbínovy. Jest tu na př. pověst o hněvu bílé paní pro odstranění starých svícnů z její doby, o tom, jak přisluhovala na svatbě Slavatově a potrestala smrtí Františka z Mitrovic, jenž si z ní šašky tropil, a j. Než bílé paní Berchtě z Rožmberka přičtena jsou i zjevení v Berlíně, zejména ono památné zjevení, kdy mluvila již dokonce latinsky: ,,Veni, iudica vivos et mortuos." Zaznamenáno bylo nejdříve r. 1629 ve „Frühlings-Relation" města Berlína k r. 1628, odtud převzal je Merian do své „Topographia" s. 29, z něho čerpal Erasmus Francisci, Der höllische Proteus 1708, s. 66 atd. Poslední uvádí i jinou pověst, kterou Gerle připočetl bílé paní hradecké, o tom, jak bílá paní vystoupila ze zrcadla a oznámila, kolik je hodin. Kromě toho vypravuje Gerle o trojnásobné návštěvě skřítků u Petra Voka, sr. Grímmové, Deutsche Sagen č. 42 atd.19)

„O sladké kaši" v Josefa Weniga „Kytce pověstí" 1911, s. 50 n. jest jednak pověst o bílé paní Vítkovců a založení sladké kaše, blízká úpravě a, Sedláčkově, s knižním dodatkem o pomoci skřítků při stavbě, jednak knižní povídka o potrestání rytíře Feyrara, jenž zakázal na svém panství strojiti sladkou kaši a poradil totéž panu z Hradce, Tato povídka má s podobným vypravováním Pečírkovým (sr. shora s. 150) společný knižní pramen, jejž udati Wenig zapomněl, Jako pří všech ostatních číslech sbírky.

Materiál české pověstí o bílé paní, sebraný ze sbírek tradičních a rozmanitých časopisů, nevyznamenává se hojností versí jednoho a té-